17. 4. 2006

25. října 2006 v 15:37 |  Písmenka
Šedé mraky všude kam se podíváš. Plují jak obláčky dýmu vyfouknuté obřími ústy.
Vypadají jak cáry, Cáry z krajkovaných šatů té děvky. Proč?
Plynula krásně, stejně jao oni. A ty její šaty... vidím je všude. Obklopují mě. I ona mě obklopovala. Šaty.
Nadzvedla je snad celému městu, Stejně jako mě dnes v noci? Vidí je každý? Ty šaty, ta nádhera...
Proč musela odejít a vzít je sebou? Zaplatil bych jí je. Mít je tak pro sebe. Celu oblohu pro sebe...
Kde ste slečno? Potřebuji vaše šaty. Chci je! Musím je mít! Stejně jako vás včera. Dnes chci jen šaty. Prosím.
Nechte si říct...
...ty šaty.
Dej je sem!
Servu je z tebe!
Svět skončil, jedním trhnutím. Pohybem člověka, pána loutek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama