2003 - Slohová práce

24. října 2006 v 12:57 |  Písmenka
Jednoho dne ráno se Vašík narodil.
Do bílého světla, které ho začalo štípat do očí. Rozbrečel se. To bylo jediné co uměl. A tak křičel, křičel vše co věděl, ale ono se to mísilo dohromady.
Poprvé prohlédl tu oslňující bělobu. Vnímal okolí, jeho tvary, jeho vůni. Cítil se bezmocný, sám v tom obrovském jasném světě. Rozbrečel se. To bylo s vnímáním jediné, co uměl. A tak křičel, křičel věe co věděl a cítil, pocťoval vše, co bylo na blízku, ale ono se to mísilo dohromady.
Poprvé se dotkl své matky. Vnímal ji, její blízkost, její hebkost. Cítil se malý, ale ne sám v tom obrovském jasném světě. Nerozbrečel se. To už nebylo jediné co uměl. A tak nebrečel, byl v klidu, ale cítil svět, jeho blízkost, ale zároveň blízkost své matky. Měkké, jež mu byla jedinou oporou.
Usnul. To bylo jediné co mohl. A tak spal, spal klidně, nevnímal nic co předtím cítil. Byl přítomen, ale nepociťoval. Nepociťoval nic co poznal, ani to co ještě nevěděl. Spal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama