6. 3. 2006

25. října 2006 v 14:51 |  Písmenka
Přišla. Nevím kolik tou dobou bilo. Říkala, že je stará známá...
...a já ji uvěřil.
Povečeřeli sme. Celou dobu se do mě vpíjela svýma modrýma očima. A já věděl, co přijde ... muselo se to stát.
K půnoci jsme ulehli v objetí. Svírala mě, a já se nemohl vymanit. Líbilo se mi to. Byla tak něžná...
...a neosobní.
Celý zbytek noci jsme strávili jeden v druhém. Spojeni. V sadistickém spletenci obnažení. Vrážela do mě své ledové nože. A já se nebránil, nemohl jsem.
Na její chlad jsem odpovídal vroucností. Dával jsem jí pít svého tepla...
... ze svého těla.
Ráno. Jsem se probudil a neviděl slunce, neviděl jsem nic a přitom vše co tam bylo. Vábilo mě červené světlo. Někde v dáli. A já jsem se bál...
Neznal jsem ten prostor. Bál jsem se vstoupit do neznáma. Ale byl tam čas. Viděl jsem ho, jak si s potěšením a láskou odsekává kousíčky svého těla, které hlučně padaly okolo.
Mé lože začalo vystydat. Měnilo se v kámen, tak jako moje srdce. Mé tělo. Já...
...já přemýšlel. O ní. Byla tak blízko, cítil jsem ji všude, i uvnitř. Naplňovala mě a já se cítil osamělý. Ale byl tu čas. A jeho hra. Nenaříkal, nesténal jako já...
...jen byl a usmíval se.
Vnímám. Vítr se proplétá snětí panelových kolosů. Kvílí v jejich útrobách. Cítím, jak se země pohnula. Každodenní rutina...
Cítím. Vše kolem, ale ne sebe...
Očekávám. Slunce. Světlo. A nic nepřichází...
Cítím. Osamění, Ale...
...je tu něco...
Cítím Ji. Nesu náš společný život... Mám ho v sobě. Je mou součástí...
...stále
Tme...
zatímco mě trýzní, já žiji.
Přemýšlím. O Ní. A...
...je mi zima
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Polka Polka | 25. října 2006 v 14:58 | Reagovat

Hehehe  i tak nie rozumiem co tu piszę:P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama