Zbyněk Havlíček – Otevřít po mé smrti

25. listopadu 2006 v 11:49 |  Litera
Praha, Tsort 1994
Autor: Zbyěk Havlíček se narodil roku 1922 spisovateli Jaroslavu Havlíčkovi (mj. Petrolejové lampy). Od roku 1943 působil ve skupině spořilovských surrealistů. Zde tvořil například s básníkem Robertem Altshulem (zemřel při pochodu smrti), filosofem Robertem Kalivodou a malířem Liborem Fárou. Vyrůstal na poezii K. H. Máchy a Hlaváčka. Dále obdivoval "prokleté" básníky.
Básně: První sbírka nese název Zem Zemřít (1945). Tvoří protiklad dobové poezii, nesní o krásném vítězství, ale o krásném míru, který mohl vystřídat ohavnost války. Klade svět do absurdně reálné polohy, kdy působí bizardně, ale přitom známým dojmem. Tato forma (ne)vědomí se ostatně objevuje ve všech jeho dílech, jak básnických, tak i psychologických publikacích. Další jeho sbírky nesou jména: Odvahu!; Kabinet doktora Caligariho; Karlotta menstruuje; Tvůj klín, nivelační značka, kam sahal můj obličej při poslední povodni; Stalinská epocha; Miluji, tedy jsem; Jeruzalemské plavky ad.
Ve všech jeho básních se dostáváme do reálně pokřiveného světa, "kde smrt je bezmála společenskou hrou". Dále líčí své pocity z komunistické země, která měla na vybranou. Všechno toto klade do porovnání/rozporu s ženským tělem. Sám si stanovil básnické desatero:
Nesmiřitelnost!
Stavět vše mimo zákon!
Erotisovat!
Sadistickou krásou!
Katastrofu vědomí!
Rozpor jako podstatu bytí!
Fantasii jako metodu poznání!
Svobodu jako permanentí revoluci!
Poesii jako dialektické delirium!
Báseň jako absurdní ekvivalnet absurdnímu světu!
Publikace: První Havlíčkovou publikací byl překlad Nadeauových Dějin surrealismu, který se ale nedočkal velké odezvy. Na počátku padesátých let dokončuje svou disertační práci Sen a čin(Skutečnost snu, Praha, Torst 2003). Kromě otázky imaginace, skutečnosti vnímat sen, snění a vnímaní skutečnosti samé jsou kladeny i otázky vědy, jejího působení na lidi a schopnost porozumět/tvořit poesii.
Praxe: Zbyněk Havlíček byl "civilním" povoláním psycholog-analytik. Jak už samotné dílo napovídá, navazuje na Freunda v oblasti snu, snění a vnímaní. Stejně jako on hledá odpovědi i na poli erotiky. Studuje také básnickou inspiraci, a to jak ve svém vlastním díle tak například i v Kafkově. Výsledkem je metoda Monte Carlo-" specifickým způsobem řeší rozpor mezi nevědomím a vědomím, mezi modelem vnitřním a vnějším. Interiorisuje svody skutečnosti v souhře s nevědomími potřebami, systematizuje je v procesu permanentní desintegrace a integrace a transformuje je v esenciální básnickou skutečnost. Staví báseň především z nalezených předmětů-vytváří tak adekvátní a komplexní obraz světa, v němž žíjeme; světa, jenž je v nás."
Můj závěr: Havlíček je pro mě velmi zajímavý autor básní, jeho verše jsou pro mne opravdu nabité emocemi, i když spoustu jeho narážek jsem nepochopil, protože se nejspíše vztahují k době vzniku. Pro psychologii měl asi ještě menší význam než pro surrealismus u nás. Jeho dílo podle mě není tak známé, což je velká škoda. Své zkušenosti z psychologie přenáší do svého díla, aby je pak mohl zkoumat. Z výsledků pak tvoří další a další básně, dokonalejší, tak, aby způsobily co největší prožitek, provázanost se čtenářem. Verše ve vás opravdu podporují tvorbu obrazů, když se jimi necháte hodně unést, dostanete se opravdu hluboko, někdy až moc. Více než surrealistický básník tak Havíček působí jako psychedelický mág, a to i přesto, že se největšího boomu psychedelie nedožil, zemřel roku 1969 na leukemii.
B E R E N I K A vystoupila z leknínového jezírka
Aby se převlékla do Něčeho-Něčeho
Viděl jsem pak už jen neznámou ženu
Anticky krásnou
V březovém háji cestou ze stadionu
Doma se bude hádat s manželem
On chce život s paspartou a s pojištěním
Vysedávat denně alespoň hodinu v malovaném kočáře
Na korze
Udržovat zdání splavnosti řek
Citové navigace
Jít k smrti organizovaně a se zpěvem
Naposledy salutovat
Prkenný úsměv prolezlý červotoči
A ona si sbírá sasanky
Průsvitná tak úžasně až se sama stane sasankou
Ležím přišpendlen v koupacím plášti počítám pulzy a gama toxicity
Co všechno vyplavuje láska a poesie
Inspirace je oním stavem spánku jehož básní je sen
Jednou si budem dopřávat umělá básnická deliria
Pro život plastický alespoň jako bedna
Pestrý alespoň jako ledňáček
A vzrušující alespoň jako nahá ňadra pod nimiž taje sníh
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama