3. 12. 2006

7. prosince 2006 v 16:11 |  Písmenka
Ležím v hlubokém mechu a jeho stvoly se nade mnou tyčí jako gotické katedrály. Lomený oblouk v klentbě nebe se valí stejně, jako jeho předchůdkyně. Úzce a spjatě spěchalo minulé století do toho dalšího. Ode dneška.
A renesance přišla. Věřímjí méně než vím. Diskriminace a apartheit. Vše to nabubřelo do delikátních rozměrů slečen. Slečen v obručích a pod sádrou. Klasika.
Válka se šířila jako hlad. Rychle nemilosrdě se živila na lidech. Plála jako oheň, který ozažehoval revoluce.
Koruny padaly z nebe. Až na Bacha, a Chopin do toho hrál. Petrolejové lampy se rozsvítily, aby je v noci zhasli.
Ve válce zhasínala světla a utínali tipce, Aby se člověk poprvé svobodně nadechl a zvolil Agrární stranu. Rozkvetlo mnoho květů. Louka se orosila a vzplála. Šílené vřavy lidu požíraly jedna druhou. Ti co přežili se schoval za železnou oponu a koukali kukátkem ve dveřích na její druhou tvář.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama