Comte de Lautréamont - Maldororovy zpěvy

15. února 2007 v 16:03 |  Litera
Jak bude vypadat dílo člověka, co předběh dobu o 70let, když čas tak neúprosně tlačí? Odpověď je jasná, naprosto aktuálně, vlastně až překvapivě aktuálně. Jak moch člověk z dob romantismu předběhnout naturalisty, surrealisty, poetisty a jiné -isty? Prý ovládal své podvědomí, ale to je těžko reálné. O životě toho také moc nevíme. Syn konzula z Montevidea, odtud možná pseudonym (vlatní jméno Isidor Ducasse). Ovlivnění krajinou a městem. A nyní ke knize.
Dělena do šesti zpěvů. Podle mě proto, že sedmý den se odpočívá. Paralela Maldorora s Bohem. Stím Všehomírem, se kterým bojuje, napadá ho a vítězí ve své porážce a integraci. "Prořízl jsem si tváře, abych se mohl ustavičně smát", vysmívá se světu, od ucha k uchu.
První zpěv je vyloženě šokující a ukazuje ukrutnost a ohavnost Maldororových chtíčů a múz. Druhý trošku zpomaluje aby přidal na promyšlenosti a delikátnosti zvrhlostí. Třetí půspbí jako intermezzo, vysvětlující oddíl. Čtvrtý opovrhuje Bohem a Satanem, jelikož Maldoror je jediný, jiný, ukrutný a dokonalý. Pátý filosofická otázka náboženství jako pout a provázanosti Maldorora s lidmi. Není člověkem. Šestý, v něm hledá dědice, aby si na něm pochutnal, vražda své vlastní budoucnosti. Prozřtelnost je naoko poražena avšak Maldoror neunikne.
Předmluva k Poesii. K chystanému , nikdy nedokončenému dílu. Lautréamont se opírá do básníků své doby, poukazuje na jejich formalitu a moralizující aspekt jejich básní. Snad jediný, koho nezmínil by Sheley (že by se Maldoror alespoň v odleku hladiny kaluže podobal Prométheovi?). Jinak působí jako freska doby a mě slouží jako část, kde se objevují jména dalších potenciálních literárních ůlovků.
Dopisy. Svému vydavateli, který knihu sice otiskl, ale nevydal. A škoda toho. Holt je vidět, že nadčasovost se nenosí. ani dnes není Lautréamont doceněn. Např. ve skriptech používaných na naší škole je že žil. Díky za informaci, ale že by tam bylo zmíněno vizionářství, novátorství, boření mítů a frází? A co otázka morálky? Vim, zůstańte si u formálně skvělých ale obsahově nudných Byronů a Máchů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Benjamin Benjamin | 8. října 2009 v 21:05 | Reagovat

Je to tak nadčasovost se nenosí. Literatura dle školních osnov vždycky páchla.

2 Akzuz Akzuz | E-mail | 14. prosince 2009 v 21:16 | Reagovat

Poslední věta je dost silná ale souhlasím s ní. Je ovšem otázkou vkusu. Někdo rád (pro mě dost špatně snesitelne) romany o lásce. Ja zase zbožnuji Prokleté básníky, a někdo absolutně nechápe, co v tom vidím ja zase nepochopím " Oh, Orlando, vždy tě budu milovat!"(aj) Diky bohu, že nas ve škole uči občas sucha fakta, a že si člověk muže najit to "svoje"

3 pasik4a pasik4a | 15. prosince 2009 v 23:06 | Reagovat

No jsou to dva roky a já si našel cestu ke spoustě jiných věcí, třeba k tomu Máchovi
ale stejně si myslím, že škola (gympl) nás učí průměr, hezký základ, o který když se člověk začne zajímat, zjistí, že je to všechno trochu jinak a že je to trochu živější, dynamičtější a lidštější

4 Lindus Lindus | 6. února 2011 v 14:27 | Reagovat

Maldororovy zpěvy jsem teda vnímala trošku odlišně, každopádně srovnávat Lautréamonta s Byronem a Máchou je dost přitažené...nutno podotknout, že literární historie málokdy bere v potaz obsah, protože ten je naprosto vedlejší z hlediska uměleckého přínosu...a co se týče Lautréamonta, svým stylem psaní, poetikou a kompozicí díla nikdy nepřekoná Máchu, který byl jeden z nejúžasnějších básníků v dějinách literatury...

5 pasik4a pasik4a | 20. února 2011 v 13:06 | Reagovat

No, já si zas z Máchy moc na zadek nesedám. A s tím, že nikdo nebere obsah v potaz aže není z hlediska uměleckýho přínosu důležitý, s tím už tuplem nesouhlasím. Obsah je kolikrát daleko novátorštější než forma, protože se dokáže měnit rychlejc. Nový obsah prostě přijímáme jednodušeji než novou formu. A právě obsah Maldorora vedl k jeho známosti, nikoliv forma.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama