Pan Polštář

3. dubna 2007 v 20:22 |  Postludium
Činoherní klub, 30. 3. 2007
Tuhle hru předbíhá její pověst a to kroky více něž mílovými. "Je to brutální, ohyzdný a zvrhlý. Půlka divadla odešla po přestávce, ta druhá před ní. Normální soudnej člověk na tohle nemůže jít."
Najednou se otvírá malá scéna, sotva dva metry, stůl, plechová skříň a šedá betonová zeď. Postavy hozené na podnose divákovi.
Katurian, spisovatel poněkud bizarních povídek je vyslýchán aniž by tušil proč, samozřejmně si na něm policajti brutálně hrajou. Pak je tu jeho bratr, idiot. Dva policajti s nevyřešenou minulostí a vlastně ani budoucností. Štos povídek a pár vražd. Vyšetřování může začít.
Když se zaměřím scénu, je opravdu povedená, ostatně jak se u současného divadla stává zvykem. Betonová zeď slouží jako přepážka cel, dvou prostorů, skutečnosti, snů, myšlenek, povídek. Šedá jako kůra mozková.
Hudba je výborná, decentní elektronika se spoustou rušivých zvuků, stenů, praskotů, krásně podbarvuje atmosféru, vlastně se sem tam bojíte jenom zvuků. Muchow se holt opět předvedl.
Co se hereckých výkonů týče, idiot byl opravdu povedený. Tak cynicky jsem se dlouho od srdce nezasmál. Policajti byli vcelku slušní, i když Ariel místy působil povrchně. A Katurian, možná mohl být víc zextremizován, ale celková střední cesta byla dobrým kompromisem.
Takže opravuju výše zmíněné citáty na: "Je to brutální, cynický a zvrhlý. Po přestávce odejde zhruba sedm lidí. Normální soudnej člověk může zůstat doma u televize."
Překlad: Ondřej Sokol
Režie: Ondřej Sokol
Dramaturgie: Roman Císař, Vladimír procházka
Scéna: Adam Pitra
Kostými: Katarína Hollá
Hudba: J. P. Muchow
HRAJÍ
Katurian: Ondřej Vetchý
Michal: Marek Taclík
Ariel: Jaromír Dulava
Tupolsky: Michal Pavlata
Matka: Lenka Skopalová
Otec: Petr Meissel
Holčička: Lenka Sagulová
Chlapec: Jan Dulava
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama