LE CORBUSIER [1887-1965]

13. května 2007 v 19:57 |  Persona
Le Corbusier
Le Corbusier se narodil 6. října 1887 ve švýcarském městečku La Chaux-de-Fonds jako Charles-Eduard Jeanneret. Ve městě byl rozvinutý hodinářský průmysl, v této době právě docházelo k přechodu na strojovou výrobu a s tím souvisela industrializace okolí Le Corbusiérova rodiště a přísun velkého množství dělníků. Zde se patrně nacházejí kořeny myšlenek budoucího architekta - myšlenky urbanistické, myšlenky tvorby sociálních prostředí a kolektivních domů.
Jelikož se jednotlivé hodinky stále zdobily ručně, studuje Le Corbusier rytectví na zdejší škole a když se zde otevírá třída architektury, neváhá. Zde se seznamuje mimo jiné s dílem a myšlenkami Johna Ruskina, kterými je hluboce a prakticky po celý život ovlivněn.
Ve svých 17 letech realizuje svůj první projekt. Jedná se o vilu pro zástupce školní rady. Dům je pojmenován po svém majiteli, Falletova vila. Jedná se o organické spojení secese s folklórními motivy okolí. Někteří kritikové přirovnávají tento styl stylu Jana Kotěry.
Po tomto prvním úspěchu začíná Le Corbusier cestovat. Ve Vídni je okouzlen geometrickou secesí Josefa Hoffmana, v Paříži pak obdivuje inženýrské stavby, Eifelovu věž a Galerii strojů. Zde se začíná zajímat o filosofii, která se dotýká sociálních problémů, čte Henriho Provensala a Friedricha Nietzscheho. Na své cestě Německem navštěvuje uměleckoprůmyslové školy. V Berlíně se pak setkává s Peterem Bekresem, designérem firmy AEG, u kterého obdivuje jeho smysl pro jednoduchost designového řešení. Dalším osobami, které poznává jsou Johanes Lauwerks a Ludwig Miese van der Rohe, tvůrce funkcionalismu. Le Corbusiérova další cesta vede přes Prahu, Budapešť, Athény a Florencii do Říma. Z této cesty si odváží okouzlení středomořskou architekturou, jejími bílými, prakticky nečleněnými plochami fasád, jednoduchými okny a praktickou využitelností. Vrcholem lidského umu se mu zdá Pantheon, který se stane jedním z jeho měřítek při posuzování krásy architektury své doby. Na cestě Toskánskem pak obdivuje stavbu kláštera Ema, propojení jeho intimních prostor se společenskými, kontrast soukromí a společnosti. Během cest opouští svůj tehdejší výtvarný jazyk,geometrickou secesi, a vydává se vstříc pravému úhlu a železobetonu.
1918 - 1929
V roce 1916 odchází Le Corbusier do Paříže, a to proto, aby byl v centru kulturního dění. K tomuto činu ho vedly neshody s profesorem uměleckoprůmyslové školy v La Chaux-de-Fonds zejména to, že se mu znelíbil maloměšťátský styl života.
Až v Paříží přijímá svůj pseudonym. Le Corbusier se stává poměrně známým malířem, když ve své tvorbě neuznává "4. rozměr", vše zachycuje okem technika, jeho obrazy se vyznačují velkou schematičností, vše je rozděleno do základních stavebních kamenů, následně sloučeno a zaneseno geometrem jako výkres stavebních a rekonstrukčních prací. I zde se objevuje typizace objektů, jeden tvar pro jednu funkci, známý z jeho dalších (architektonických) prací.
Jako malíř vydává ještě manifest Apre´s le Cubisme (Za kubismem, nebo také Po kubismu), kde blíže specifikuje svou metodu tvorby, rekonstrukce, následného složení. Bohužel nebude tomuto manifestu věnována taková pozornost jako jiným obdobným dílům té doby.
V Paříži pak navazuje mnoho kontaktů napříč uměleckým spektrem. Asi nejvýznamnější setkáním je setkání s Adolfem Loosem, se kterým konfrontuje svůj pohled na architekturu.
Začíná publikovat, v krátkém čase za sebou mu vyjdou knihy Vers une Architekture (souhrn statí), Urbanisme a L´art de´curativ d´aujourd´ hui. Pravděpodobně nejznámější sentencí z těchto knih je, že "architektura začíná tam, kde končí stroj", dále zde definuje typové objekty, jejich výhody - sériovou výrobu, technickou nenáročnost a sociální apel. K úvaze, jejíž vyústěním byly právě typové doby ho vedlo dílo Jean Jacques Rousseaua. Tvarem pak mají tyto objekty nejblíže ke krabicím maximálně využívajícím vnitřní prostor, dekorativní čistotu pravého úhlu a rovných stěn. Nejznámějším modulem je Dom-ino, základní stavební jednotka větších komplexů spojující v sobě soukromí, ale také začlenění do většího celku. Tím se stává návrh domu Citronan, který je právě celý složen z modulů. Sám se k těmto svým návrhům staví jako ke "krabici bot, která bude využita jako dům".
V tomto období také definuje Pět bodů nové architektury, kterými se řídí prakticky po celý život:
1) Dům na pilotech
2) Zahrada na střeše
3) Volný půdorys
4) Pásová okna
5) Volná průčelí
Všechny tyto požadavky na moderní architekturu aplikuje ve svých návrzích. Z této doby například Vila Gardus (1926-27), Vila Savoye v Poissy (1929) a Palác Společnosti národů v Ženevě (1927). Právě k tomuto návrhu se negativně vyjádří Karel Teige jako o "Trojském koni bolševismu", a to především proto, že čerpá z tvarosloví ruské moderny (Le Corbusier se jí nechá inspirovat ještě několikrát, většinou ve velkých stavbách palácového charakteru).
Dále začíná tvořit větší urbanistické celky, projektuje Plan Voirin de Paris z roku 1925 - přestavbu centra Paříže ve které používá sériově vyráběné domy.
V roce 1922 vzniká Soudobé město pro 3 miliony obyvatel. K vypracování Le Corbusiéra údajně vedly zakázky na menší městské stavby jako fontány a kiosky. Administrativa tohoto města je soustředěna do 24 mrakodrapů, ve kterých se také nacházejí i služby. Město pro 3 miliony obyvatel má také velice vyspělou dopravní síť skládající se jak z pravoúhlých ulic, tak z diagonál. Myšlenka kolektivních domů je další zajímavým tématem. Podle Le Corbusiera by to byla "záchrana před socialistickou revolucí", ideální spojení soukromí a společenství, navíc vysoce přesahující životní standardy Francie té doby. Návrh však byl odsouzen jako "hrůzná představa".
V letech 1925 - 26 dochází k realizaci města pro dělníky v Passacu u Bordeaux. Le Corbuier zde navrhl 3 typy domů, které jsou striktně geometrické. Celé město je jakoby utopeno v zeleni, a to především kvůli množství parků a rekreačních míst.
1929 - 1945
V tomto období se Le Corbusier věnuje především urbanistickým řešením. V knize La Ville Radieuse (1930) definuje "Tři podstatné radosti" - dostatek zeleně, vzduchu a slunce. Právě podle těchto priorit koncipuje projekty nových "Zářících" měst.
V dalších publikacích té doby (Urbanisme, Croisade) představuje své okouzlení geometrií, její přesností a uměleckou čistostí, kritizuje akademický přístup k architektuře, přemýšlí o organických tvarech budov a typových stavbách/objektech, ve kterých využívá železa, plechu, železobetonu, lomového kamene a dřeva.
Dostává se také do polemiky s Karlem Teigem, který ač teoretik mu zdatně sekunduje a přivádí ho na myšlenku "architekta - básníka".
Jak již bylo naznačeno, hlavním tématem tohoto období jsou takzvaná Zářící města, která byla kritiky té doby označena za levicové výlevy. Sám Le Corbusier k tomu dodává, že pravice brání dokonalému urbanismu svou neplánovaností a živelným růstem. Architektovo pojetí pravice ostře kontrastuje s určením jeho města - dokonale funkčního, s plánovaným rozvojem a řízením společnosti. Celé město by bylo řízeno technokracií, jejíž organizace by sídlily ve 14 mrakodrapech umístěných v centrálním plánu města, kde by byly doplněny obchodními a kulturními centry. V přilehlém okolí by se rozprostíraly obytné domy doslova utopené v zeleni. V těchto domech by se nacházely skromné byty, odpovídající sociálnímu minimu, vše doplněno o promyšlenou infrastrukturu. Klid a čistotu města by zajišťoval odsun průmyslu do jeho periferií. Stejně tak naložil Le Corbusiér s železnicí.
Le Corbusierovy pokusy o realizaci jeho vizí skončily nezdarem. Malou výjimkou je stavba jednoho mrakodrapu v alžírském Obusu z let 1931-32. Kolem tohoto mrakodrapu se rozléhá původní čtvrť, tu však chtěl Le Corbusier nahradit novou, moderní, splňující jeho požadavky. Dále pro toto město projektoval dostavbu ve smyslu "města - viaduktu", na které pracuje až do roku 1942, avšak neúspěšně. V návrhu "města - viaduktu" se Le Corbusier dostává do konfrontace s návrhem českého architekta Josefa Havlíčka, který podobné řešení navrhoval již v roce 1927 pro pražské Nuselské údolí.
Své teze o moderním a správném bydlení se Le Corbusier snaží uplatnit v mnoha městech, která v té době prodělávala prudký růst, především pak v Jižní Americe, ale i ve Stockholmu, Antverpách a dalších ovšem opět neúspěšně.
Dále se podílí na projektování Zlína jako pásového města. Jeho myšlenky jsou použity především v infrastruktuře.
Ve francouzském Hellcouru staví svůj Karteriánský mrakodrap na půdorysu Y.
Dalšími vizemi, které zůstaly pouze na papíře, jsou "Zářící statek" a "Zářící vesnice", ve kterých je upřednostňována kolektivní zemědělská činnost před kulturou.
V roce 1943 vydává anonymně Athénskou chartu, kde klade požadavek na dělení města do pracovní, obytné, rekreační a dopravní části. Kvůli tomuto rozložení rostou nároky na dopravu, která je však řešena čtvercovou sítí širokých bulvárů a veřejnou dopravou.
V publikaci Les trois e´tablissments humains, která vychází roku 1945 je rozvíjena idea 3 lidských sídel - Zářícího města, Zářící vesnice a Průmyslového města, které je koncipováno jako pásmové. Le Corbusier se nechal ovlivnit názory Nikolaje Miljutina, ruského urbanisty, autora myšlenky pásmových měst.
Nejvýznamnějšími projekty samostatných budov z té doby jsou Centralsojuz v Moskvě (1929-33), na jehož fasádě použil kavkazský tuf a prvek "neutralizované zdi", tzn. že funkci zdi plní velké pásmové okno, buď s čirým, s mléčným, nebo jinak upraveným sklem. Další budovou postavenou v této době je Švýcarská studentská kolej postavená v Paříži mezi lety 1930 a 1932, dále pak Dům Armády spásy, opět v Paříži, který byl stavěn ve stejných letech, dům Clarté v Ženevě a Vlastní nájemný dům v Paříži z roku 1933. Na všech jmenovaných budovách používá Le Corbusier ocelovou konstrukci a mnoho kontrastních materiálů na fasády.
Megalomanským projektem je pak Palác sovětů v Moskvě z roku 1931. Jedná se o extrémní konstrukci, kdy je většina stropů zavěšena na obřím nosném oblouku ocelovými lany. Konstrukce je opět z oceli. Jako na většině Le Corbusierových staveb z této doby jsou použita pásová okna.
Na Mezinárodní výstavě umění a techniky (1936-37) se prezentuje stavbou Des Temps Nouveaux, jakoby plátěným stanem zavěšeným na dvou ocelových nosnících.
Na vile Les Mathes pak používá prvky lidové architektury, kombinaci dřeva a kamene. O této stavbě z roku 1935 mluví jako o "domku z dřevěných trámů a uplácané hlíny".
Na jedné z posledních staveb z tohoto období je pak již zřejmý příklon k brutalismu, tedy ke stylu, který bude Le Corbusier ztělesňovat na konci svého života. Jedná se o stavbu vily Sain Claud. V této budově se stává konstrukce samostatným výtvarným prvkem, který je ještě podtrhnut průhledy skleněnými cihlami. Prostor je přikryt betonovou klenbou. Beton se také objevuje na fasádě, kde je kombinován se sklem a kamenem.
1945 - 1965
V tomto období projektuje Le Corbusier budovy v nově vznikajícím slohu a tím je brutalismus. Jako většina -ismů této doby se snaží brutalismus o melodičnost fasád, krásu zvenčí a funkčnost interiéru. Právě fasáda je nejmarkantnějším poznávacím znamením architektury tohoto stylu. Je tvořena velkými okny a "pohledovým betonem". Tento beton byl odléván do hrubých dřevěných forem a tak získal svou specifickou strukturu.
Jeho vize o sériovém prostředí k životu je zosobněna v projektu Modulor, jakési základní buňce pro větší komplexy, domy - města a podobně. Tento nápad se povedlo realizovat v budovách L'Unité d'Habitation.
Mezi lety 1946 - 1952 realizuje Le Corbusier v Marseille jednu z nich, stroj na bydlení. Objednavatelem byla francouzská vláda, rozpočet byl neomezený. V této budově jsou na 3,5 ha plochy realizovány všechny Le Corbuierovi představy o ideálním bydlení. Je zde přes 300 bytů, v horních dvou patrech je umístěn obchodní bulvár se službami, hotelem a poštou. Na střechu pak Le Corbusier umístil amfiteátr, mateřskou školku a sportovní halu s 300 metrů dlouhou běžeckou dráhou.
Velice podobnou budovu pak Le Corbusier staví také v Berlíně. Tento dům je také jakýmsi samostatným městem se vším všudy, tj. s obchody, službami, sportovišti a kulturním zázemím. Avšak na rozdíl od francouzského typu se liší tím, že je větší a plocha střechy není nijak využita.
Největší urbanistický projekt pak představuje Čandígahr. Nové hlavní město pro Indický Panžáb a Haryanu. Plocha je rozdělena pravoúhlou sítí ulic na 36 sektorů, z toho 30 obytných. Administrativní budovy jsou mohutnými paláci. Kolem většiny z nich umístil Le Corbusier vodní příkop a tím docílil dalšího optického zmohutnění staveb. Zdi jsou z neomítnutého betonu, doplněny pásovými okny a světlolami.
Střechy jsou použity jako dekorativní prostředek.
V tomto období se Le Corbusier věnuje také církevní architektuře. Nejznámějším projektem je kaple v Notre Dame du Haut Chapel z roku 1955. Její bílé stěny jsou přikryty střešním šedivým dílem. Jednolitost fasády je nabourávána četnými okénky, které vnášejí do interiéru světlo mnoha barev z velkého množství různých úhlů.
Interiér působí monumentálním dojmem, navozuje pocit bezpečí a sounáležitosti. S tím kontrastuje exteriér, který tvoří betonovou hradbu, neproniknutelnou a studenou. Celá stavba je velmi symbolická. Její tvar připomíná například příď lodi, půdorys pak srdce nebo hrdličku.
V roce 1960 je podle Le Corbusierova návrhu vystavěn klášter v La Tourette. Teprve zde mohl naplno využít svých poznatků z oblasti sociologie. Kombinuje intimní, soukromé prostorys prostorami společenskými tak, že to nepůsobí rušivě.
Exteriér opět působí jako nedobytná tvrz s vysokými betonovými zdmi, drsnými a chladnými. Tato monotónnost je narušována pásmovými okny a světlolamy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | E-mail | Web | 1. června 2008 v 1:23 | Reagovat

ahojda, dobrý článek, můžeš mi napsat, odkud jsi čerpal, docela by se mi to hodilo do mojí práce, tak bych si to aspoň prolistovala... dík, Lenka

2 hubert hubert | Web | 6. září 2008 v 7:50 | Reagovat

pěkný článek.

3 Lukas Chytry Lukas Chytry | E-mail | 3. prosince 2009 v 16:50 | Reagovat

Dobry den,

zajimave a prehledne shrnuti. Prosim o zaslani nebo o uverejneni zdroju, ze kterych jste cerpal.

Dekuji, LCH

4 Karolína Karolína | E-mail | 14. listopadu 2013 v 12:02 | Reagovat

Ahoj, článek je velmi poučný. Mohla bych poprosit o zaslání zdrojů na mailovou adresu?
Mockrát děkuji.

5 zither zither | Web | 15. ledna 2016 v 15:41 | Reagovat

půjčky na směnku chomutov ???

6 BenyY BenyY | E-mail | 16. ledna 2017 v 22:18 | Reagovat

I found this page on 15th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama