Jindřich Štýrský

29. července 2007 v 21:40 |  Exposure
Ojedinělá výstava jednoho z předních představitelů české meziválečné avantgardy se dle mého soudu povedla. Rozsahem obrovská, leč snadno proletitelná (stačí vám klidně i hodina a půl, já sem tam teda zůstal mnohem dýl). Dvě patra rozdělující Štýrského dílo zhruba na "před surrealismem" a "surrealismus". A nepřeberný množství jednotlivých děl. Od obrazů, přez koláže, fotografie až po litografie a obálky knih. Vše seřazeno tak, že se neztratil ani úplný laik. Jediným mínusem je pro mě přílišný počet hostů, když vám pořád někdo šmajdá před plátnem, ktereé si prohlížíte, prohazuje slova jako nevkusné, hulvátské, obscéní, prasák, svinstvo ba dokonce sračka, měl sem nutkání odejít. Za posledně zmíněné však nemohou kurátoři výstavy. Stále se zdá, že dílo Jindřichá Štýrského extrémně polarizuje společnost. Změnou po této výstavě pak bude pouze další méno v paměti.
K samotné výstavě si neodvažují být kritický. Z velkých retrospektivních výstav tohoto roku se zdá být tou nejlépe udělanou. Alespoň z mého pohledu, lehce se v ní vyznám, mohu prolouvat místnostmi bez jediného dechu, vždy najdu záchytný bod. Informační tabule jsou jednoduché, srozumitelné i pro člověka,který se o dané téma nezajímá.
Směr prohlídky vede logicky chronologicky. A vlastně v první místnosti expozice mě čekalo největší překvapení, jelikož ranná malířská díla jsem neznal. Logicky se Štýrský nechal inspirovat tehdy moderními styly, kurátoři nejvíce vyzdvihli kubismus (Loutkář). Dalším překvapením pak byly obrazy puristické, namátkou třeba Vesnice s kostelem. Do jedné vrstvy převedený prostor, jednoduché barvy.
Další výraznou zastávku pak tvoří artificielismus. Styl, který vymysleli Štýrský s Toyen. Oba se tak zařadili na špičku české meziválečné avantgardy. Konkrétní objekty jsou zasazené do snového prostředí, ne však tak jako na surrealistických obrazech, kde jsou i tyto objekty pouze na reálném základu, tudíž fantaskně pokrouceny. Ostatně je zvláštní jak se lidé sobě tak blízcí dokáží ovliňovat, ale přesto být originální.
Pak přišli mé oblíbené fotografie. Cykly Muž s klapkami na očích, Žabí muž a Pařížské odpoledne. Krásně se zde uplatnil Štýrského smysl pro kompozici a pozorování. Neboť fotografovanými objekty jsou běžné výkladní skříně, vývěsní štíty, nebo funerální motivy. Zvláště mě bavily vzpomínky na Muže s klapkami na očích, které doplnimJindřich Heisler o text a publikoval pod jménem Na jehlách těchto dní.
Následují Štýrského malby, které se pomalu mění, obrazyk po roce 1935 nepojmenovává a označuje je pouze čísly. Začínájí převládat koláže. Nejen starší cyklus Pohyblivého kabinetu, ale například naprosto dokonalé a strhující koláže k textu Emilie přichází ke mě ve snu. V prvním případě lze nazvat výtvor yjako lehce erotcké, v druhém případě jako pornografické, leč ne kýčovité.
Pak je rychle shrnuta Štýrského scénografická práce pro Osvobozené divadlo a konečně knižní obálky. Na těch povětšinou pracuje opět s koláží. Jednoduché motivy vystihující děj, motiv, nebo alespoň důležitou událost dané kniy, skrátka obálky jak by měly být.
Docela dost prostoru je věnováno Štýrskému v pozici redaktora. Díky němu spatřily světlo světa svazky Erotické revue a Edice 69. (Jejímž posledním svazkem byla právě Emilie). Štýrský je dále autorem knihy o Arthuru Rimbaudovi. Začal pracovat i na knize o milovaném Lautreamontovi, jehož Zpěvy Maldororovými se nechával celý život inspirovat. A pak je nutné vyzdvyhnout ještě jdnu Štýrského knihu a to jeho záznami snů, které občas ilustroval.
Jestli se o Štýrském chcete něco dozvědět, je správná doba. Erotická revue vyšla opět v nakladatelství Torst v roce 2001, stejně tak jako Emilie přichází ke mě ve snu. Poesii shrnulu nakladateltví Argo v roce 2002. Letos vyšly Štýrského Texty u stejného nakladatelství. No a ke konci prázdnin by měla přijít kýžená biografie. Máme se na co těšit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama