Pretty boy Crossover and Julio Soto - We are all drifting

15. srpna 2007 v 18:01 |  Muzicus
Label Cocosolidcity vydal jeden z nejzajímavějších audiovisuálních projektů minulého roku. To beze sporu. Ovšem jakou váhu lze zrovna v tomto případě klást slovu audiovisuální?

Nejprve k samotné hudbě. Nemá cenu se zabývat technickými detaily, hodnotit styl apod. Tady jde hlavně o emoce. Při poslechu hudby jsem nikdy neměl tak intenzivní pocit města. Stačí zavřít oči a cítit. Tu atmosféru, relativní osamělost, pach města po dešti. Rytmus chodců a blikajících lamp. Hlomoz aut a tramvají. Cítit vánek, poryvy vůní a zápachu. Jemnou spršku, když auto zčeří hladinu kaluže. A do toho ona hudba, vnímáte z ní nejintenzivněji lehké, skoro neznatelné kytarové rify. Skvělá esence atmosféry. Co skladba to ulice avšak stejně jako město je toto CD nejlepší jako celek.
A hudba účinkuje nejen v urbanistickém prostoru. Můžete vozit svou vzpomínku na město. Líně se povalovat v posteli a v duchu se opět procházet. V klidu plynout časem a prostorem, bez jakýchkoliv ostrých zvukových zlomů. V klidu plynout časem a prostorem…
O plynutí času je i část videa. O plynutí času a fantazie. Julio Soto používá dlouhé, klidné záběry, přesně sestřihané a zaostřené. Nečekejte žádnou ostrou akci, délka záběru zhruba odpovídá intervalu mezi jednotlivými mrknutími oka.
Prvním visuálním celkem je Possibility of Utopia. Sekvence částí poukazujících na fantaskní myšlenky. Tak se k sobě dostávají kráčející města, továrna Dacie, spartakiáda a globální povodeň. Nechápu, proč utopie zastupují zrovna tyto reprezentanti, to ovšem nemění na virtuositě provedení. Soto si hraje se smyčkami, barevnými filtry a již zmiňovaným přeostřováním. Obzvláště kombinace továrny a hudby Pretty boy crossover je skvělá. Na druhé straně stojí až nepatřičné zařazení častušky. Čas však plyne a my se všichni posouváme.
Další část, Invisible cities, je o něco jiná. Více meditativní, pomalejší, zdánlivě bez sdělení. Avšak poukazuje na města, jako nositele lidské paměti. Nebo paměti všeobecně. Města mohou být památníkem lidské civilizace. A taková jsou i města, které Soto ukazuje. Prázdná, sychravá, avšak kypící životem flory.
Video působí jako dokumentární záznam jiné civilizace, či expedice k pominuvším lidským sídlům. Tento dojem ve mně vzbouzí jakýsi hledáček umístěný v pravém dolním rohu. Člověk se pak nemůže zbavit pocitu, co bude potom. Zbude aspoň něco pro budoucí generace? Nebo nás najde někdo "zvenčí"? Ostatně i toto video končí pod vodou. Jakoby Soto stále připomínal globální oteplování a rizika s ním spojená.
A co když je Possibility of Utopia dokumentem naší civilizace a Invisible cities dokumentem těch, co přijdou po nás, po Potopě? Paralel se dá najít spousta. Města jako památník naší doby. Plynout časem…
Ukázky:
To the sea (3,78 mb)
I dream of you invisible (7,98 mb)
Possible utopia (2,45 mb)
Invisible cities (6,72 mb)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama