The Pax Cecilia

4. září 2007 v 21:58 |  Muzicus
Dneska přišla malá kartónová krabička. A na ní malé logo. The Pax Cecilia. Takže konečně dorazil tak dlouho očekávaný poklad.

Poklad na poli ambientu, progresivního metalu a rocku. Tahle kombinace může vzbuzovat rozdílný pocity. V případě The Pax Cecilia bych radši neškatulkoval. Muzika emociální, vypjatá, delikátní. Umí kousnout i zahřát. Umí řvát i hladit. Hodinový průlet rozdílnými stavy fantasie.
Krásný začátek, klidný, vřelý. Otvíráme klavírní křídlo, jehož panty mají zvuk houslí. Klasická kombinace, která neztrácí kouzlo. Druhá stopa, The tomb song, je podobná. Klavír, avšak s větší naléhavostí. Kytara podkresluje dlouhými rify. Troch úzkosti v hrdle a vokál... vokál v klasickém podání, nic objevného, nic nového. Čistý, vyprávějící, srozumitelný, plačtivý. Dobře odvedená práce.
A pak přijde pokrok (The progress). Rychlá skladba, prudký vzlet po kytarové stěně. Až k nebesům. Jedná se o nejextrémnější (nejhlasitější) moment alba. Skok z čista jasna. Sloup čnící z ambientní hloubky. Vokál se blíží k hardcorovým polohám, řve, dere se napovrch a hledá své místo na slunci aby nakonec zapadl v davu řezavých tónů.
Eskalace emocí mírně zbrzděná skladbou The machine. Parádní skok do fantasie. Uvolnění mysli, ztráta přehledu o čase. The waste land a The water song částečně opakují principy prvních dvou skladeb. S ojedinělou atmosférou jsou však samostatnými bloky schopnými vlastní existence.
A pak The tree. Skvělý hymnus na život, symbolika růstu, prosperity, dosažení vrcholu. Korunovaná čistou ambientní plochou obrovské šíře připomínající procitnutí. A pak konec. The hymn je skvělým zavírákem. Repetice, opakování a příslib do budoucna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 flames flames | 14. ledna 2008 v 22:41 | Reagovat

hezky...

2 ulath ulath | 21. ledna 2009 v 22:37 | Reagovat

Vazne hezky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama