Rozhovor s Benem Frostem (defekt.cz)

15. října 2007 v 8:00 |  Persona
Rozhovor je ze soboty 6. 10. 2007 z Abatonu, kde se konal koncert Islandký průvan (Frost, August, Worm is green, Sometime). Na koncertu předvedl dvě skladby obě kolem 20ti minut. Pomalé, dunivé, s velikým vnitřním napětím. Chápu odchod lidí ze sálu, tohle není hudba pro každého (Frost byl na koncertě tematicky opravdu osamocený). Skvělý výkon, slušný zvuk. A výborná provázanost s publikem, nebo alespoň ja se tak cítil. (Stál sem hnedka vedle pod podiem)
Ben Frost mě okamžitě zaujal svou hudbou, která je pro mě hodně důležitá. Niterní, bolestivá, taková, že se do ní mohu vžít. Silně abstraktní a abstrahující. Agresivní, brutální a extrémní. Ale o to lépe se zarívá pod kůži kde pak vesel bují a vytváří delikátně jemnou atmosféru. Theory of machies je prostě jedno z nejlepších alb, které jsem kdy slyšel a hodně mě vzalo.
Na Internetu je docela těžké najít jakékoliv informace o muzikantu Benu Frostovi, daleko víc jich je o malíři, i když ten mě tolik nazujal.
Ben Frost mluvil nejdříve potichu a málo, ale když přišla řeč, pořádně se rozhovořil, s velikou naléhavostí a vášní. Prostě svou hudbu žije.

Proč jste se přestěhoval z Austrálie na Island, co vás k tomu vedlo?
Přestěhoval jsem se, protože mě velice těší být na Islandu. Island je místo, kde se cítím doma.
Můžete popsat rozdíl mezi tím, jaké je to být umělcem či muzikantem v Austrálii a na Islandu?
Myslím si, že v Austrálii je mnohem těžší být nezávislým umělcem, protože jste odříznuti od okolního světa, odříznuti od Evropy. Je mnohem lehčí být muzikantem na Islandu.
Myslíte, že je Islandská scéna něčím specifická? Znáte dobře tvorbu Sigur Rós, Múm, Slowbow nebo Mugison?
Ano, znám, všichni tito muzikanti jsou mými přáteli. Ale na Islandu je mnohem větší komunita muzikantů, je zde mnoho jiných kapel.
Čím je podle vás ovlivněna tvorba na Islandu?
To přesně nevím. Pro mě je to kombinace různých věcí, lidí, se kterými pracuji; působením krajiny. Rozhodně to není jedna věc. Myslím, že krajina a prostředí jsou velmi důležité, ale lidi jsou důležitější.
Který z Islandských muzikantů, nebo která skupina pro vás nejzajímavější?
Myslím, že na Islandu je opravdu úžasná vážná hudba, je zde mnoho skvělých klasických muzikantů. Mohu říci, že mě velmi ovlivňují. A já jsem opravdu pyšný, že mohu být součástí Islandské hudební scény, protože přede mnou zde bylo mnoho skvělých lidí. A ze současných… Myslím, že mou nejoblíbenější je cellistkaHildur Gudnadottir.
Probíhá na Islandu diskuse na téma budoucnost hudby a umění?
Myslím, že ne. Tohle se nedá propočítat. Myslím, že lidé zde prostě experimentují. Ale je možné že je Island v tomto ojedinělý, protože je tak vzdálený od okolí. Lidé zde mají mnohem větší zkušenosti s objevováním, než jinde.
Kam myslíte, že se bude ubírat hudba, jaká možnost je pro vás nejlepší?
Nevím, kam se hudba pohne. Myslím, že je velice zajímavé být muzikantem právě dnes, vidět možnosti kam se vyvíjet.
Na svém posledním albu Theory of machines jste složil velkou poctu Michaelu Girovi. Ovlivnil vás tento muzikant hodně?
Ano, stále je pro mě hnací silou. Michael opravdu ovlivnil mou hudbu za posledních pět let. Theory of machines je hodně ovlivněna jeho hudbou a hudbou jeho skupiny The swans.
Můžete popsat spolupráci s Valgeirem Sigurdssonem? Jak moc se tato spolupráce projevila na vašem posledním albu?
Jeho vliv na toto album byl opravdu veliký, protože to byl on, kdo vše slyšel jako první. Většinou má velice vyhraněný názor na mou tvorbu. Byl opravdu upřímný. Ví co se v mé hudbě děje. Na zvuku alba jsme pracovali opravdu tvrdě, jeho největším přínosem byl mastering. A byl to opravdu velký přínos.
Na albu se nachází mnoho noisových kytar prolnutých s ambientními plochami. Je tento kontrast výsledkem Theory of machines?
Theory of machines vznikla, protože jsem chtěl vytvořit něco co by znělo jako… Byl jsem velmi unaven posloucháním spousty elektronické hudby na ambientním základu, která mohla mýt nějaký emocionální dopad, určitou míru zasněnosti. Velice klidný ambient, protože hudba, kterou poslouchám běžně je velmi těžká a velmi agresivní. Chtěl jsem, aby se tyto dvě hudby uskutečňovali v jednu chvíli. Myslím, že výsledek může být extrémně agresivní, extrémně hlasitý a násilný, ale ve zároveň může být krásný. O tom je Theory of machines.
Co si myslíte o prolnutí umění s technologií? O rozdílu mezi akustickou a elektronickou hudbou?
Nevidím zde žádný rozdíl. Podle mě můj názor vyjadřuje obal Theory of machines, který je pro mě stejně důležitý jako hudba. Je to o tvoření si obrázků v hlavě nebo přímo před vašima očima. Je to extrémně… Studoval jsem výtvarnou školu, takže hranice mezi hudbou a vizuální kulturou je pro mě velice nezřetelná.
Kde je podle vás nejlepší místo pro poslech vaší hudby?
Extrémně malá místo s extrémně velkým a hlasitým systémem. To je to pravé místo.
Ve vaší muzice jsou podobné emoce jako ve filmech Michaela Nymana, Badalamtiho nebo Clifa Martineze. Máte rád filmovou hudbu? Můžete říct něco o klipu k vaší skladbě od Sary Thurston?
Nikdy jsem Sáru neviděl, kontaktovala mě přes internet. Videoklip je absolutně neoficiální. Ta situace je velmi zábavná.
Ano, film mě velmi ovlivňuje. Myslím, že spousta filmové hudby je špatná, ale lidé jako Martinez mohou být pro někoho úžasní.
Jak často si vás lidé pletou s malířem Benem Frostem? Spolupracovali jste spolu někdy , na čem?
Ano, pracovali jsme spolu. Kdysi jsem v Austrálii produkoval album jedné skupině a on dělal obal, takže jsme spolu pracovali.
Ale dnes už si nás nikdo neplete, protože, víte, já žiji na Islandu. Ale když jsme oba žili v Austrálii, oba v Melbourne, tak si nás lidé pletli. I když jsou naše práce absolutně odlišné.
Jakou hudbu máte rád?
Jakou hudbu mám rád? To je dobrá otázka…
Poslouchám spoustu různé muziky. Vždycky jsem měl rád punk, metal a vážnou hudbu. Poslouchám spoustu vážné hudby, spoustu metalu a spoustu experimentální elektroniky. Myslím, že teď mám nejraději ranné práce estonského skladatele Arvo Pärtha. Poslouchám ho hodně, ale stejně tak i Birthday party. To je australská skupina Nicka Cavea.
Přemýšlíte o znovuzrození School of emotion angineering? Jak tento projekt začal a o čem byl?
School of emotion engineering je opravdu zvláštní věc. Důvod proč to všechno začalo… Nechtěl jsem být pouze elektronickým, či laptopovým muzikantem, chtěl jsem aby moje hudba zahrnovala více z hudby lidí, kteří mě ovlivňují. Chtěl jsem být více Benem Frostem, než být člověkem, který hraje na laptop.
Je velmi jednoduché aby vás někdo zaškatulkoval do kategorie elektronický muzikant, protože pak můžete dělat taneční muziku. A to byl důvod pro změnu.
Vydal jsem tu nahrávku pod jménem School of emotional engineering, což jsem vlastně já. Hudbu jsem napsal celou sám, ale když album vyšlo, bylo potřeba ho hrát živě, takže jsem založil kapelu. A tato kapela se stala School of emotional engineering a začala psát nové album. A to je stav, ve kterém se momentálně nacházíme. Psaní nového alba zabere hodně času, dva roky.
School of emotional engineering je něco absolutně jiného, než normálně dělám. Je to velmi, velmi agresivní, úplně jiné, i když jsem to napsal, je to diametrálně odlišné.
Na čem právě pracujete?
Píši nové album, album Bena Ftrosta. To je to hlavní, Ještě není hotové, je teprve na cestě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama