Prostor

15. prosince 2008 v 22:51 |  Reflexe



Objektivně definovat prostor nelze. Můžeme na něj pohlížet rozličnými pohledy, s různými výsledky a závěry, ale k objektivnímu zhodnocení a popsání prostoru nedojdeme.
Prostor, jako filosofické jsoucno nikdo z uvedených autorů nepostihuje, zahrnuje pouze některé z jeho faktorů. Geometrický prostor u Platóna, astronomický prostor u Bruna, relativní prostor u Galilea, fenomén prostoru u Husserla, zachycení a práce s prostorem u Saláka, prostor k bytí u Kuzemenského. Vždy jeden pohled na pojem prostor. Lze objektivně popsat prostor? Nebo musíme vždy počítat se subjektivním pohledem pozorovatele, či skupiny pozorovatelů?
Mnohost pohledů na pojem prostor nelze postihnout. Vybral jsem proto ty, které byly revoluční, ovlivnili myšlení lidí, i když si je mnozí neuvědomují. Vyjadřují se k prostoru jinak, než kartuziánsko-newtonovský model fyzikálně matematický, obecně uznávaný a někdy až dogmaticky bráněný. Musím však uznat, že jinou, zobecňující teorii, popisu a členění prostoru zatím nemáme, je zvláštní, že jiná, než naše civilizace se nezabývala prostorem podobně, jako naše. Z matematických konstruktů existuje pouze jediný, který vznikl mimo naší civilizaci, arabská 0. Všechny ostatní popisují a člení především plochu, člení pole, města, vymezují ulice a bloky. V prostoru se omezují pouze na popisy umístění a směru, nahoře, dole, vpravo, dolů, výš. Proto si myslím, že nevytvořili žádnou teorii, aspirující na "objektivní teorii", vždy člení prostor vůči subjektu.

Prostor u Michala Kuzemenského získává svou podstatu, stává se jsoucím až když je "obydlen", něco se nachází v něm. Ne ve smyslu, prostor existuje tehdy, dokáže-li ho někdo popsat, ale ve smyslu, prostoru, který je, až když se do něj něco otiskne, či zachytí jako do pavučiny. Až poté jsme schopni ho reflektovat - skrze existenci. Prostor je tedy tvořen, spolutvořen tím, co je "v". Takto vzniklý prostor dostává měřítko a to dle svého obyvatele-pozorovatele, v našem případě lidské měřítko, ať už fyzikální, či měřítko možnosti poznání ovlivněné smysly. Jestliže Michal tvrdí, že je architektura (braná jako práce s prostorem), filosofií lidského habitatu, netvrdí tedy, že prostor vzniká až po/ve stejný moment vzniku měřítka, v našem případě lidského, tedy subjektivního?

Milan Salák hovoří o zachycení, reprodukci a práci s prostorem. Vytvářením jeho obrazu. Zaměřuje se tedy především na onu reprodukci, nikoliv na předobraz, na prostor jako vzor. Mluví o manipulaci, možnosti prostor měnit a deformovat pro lidské smysly. O přenesení obecně vnímaného kartuziánského třírozměrného modelu prostoru na dvourozměrné plátno, plochu-prostor. Přidává a odebírá rozměry, pracuje s nimi. Tvoří tak nový prostor či vytváří pouze jeho ilusi? Když mluví o přidávání a odebírání rozměrů, tím, že se pozorovatel vzdaluje či přibližuje, popisuje děj na prostoru-plátně, nebo obecný děj v prostoru-předobraze? Pohybuje-li se někdo vůči prostoru-předobrazu stejně jako malíř vůči prostoru-plátně, dojde také k přidání, či odebrání rozměru? Opět se tak dostáváme k tezi, že prostor nelze objektivně popsat.
Tím se dostáváme k Galileo Galileovi, který předbíhá Einstainovu teorii relativity tím, že tvrdí, že možnost poznání plochy-prostoru opět závisí na vztahu pozorovatele a pozorovaného. Ať už na poloze či pohybu. Mluví tedy opět o subjektivním poznání.

Objektivně definovat prostor nelze. Můžeme na něj pohlížet rozličnými pohledy, s různými výsledky a závěry, ale k objektivnímu zhodnocení a popsání prostoru nedojdeme.

(Práce na ZSV 2008)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ratka ratka | 16. prosince 2008 v 10:39 | Reagovat

jeste bych pridala mozna jednu podminku existence prostoru k definici Michala.

Prostor u Michala Kuzemenského získává svou podstatu, stává se jsoucím až když je "obydlen", něco se nachází v něm.

Prostor je kdyz:

1. Neco se v nem nachazi

2. To NECO pozorujeme

Obe podminky musi byt splneny aby se prostor stal prostorem. Tou druhou podminkou se stava prostor zivoucim organismem. Spojenim pozorovaneho s pozorovatelem. Teprve v tomto spojeni existuje.

2 ratka ratka | 16. prosince 2008 v 11:11 | Reagovat

Lepe receno jedna bez druhe vlastne neexistuji. Musime neco pozorovat abychom vedeli ze to je. A tim to zaroven menime (dle naseho vnimani).

Abstrakce je filosoficky pojem, obrazek v hlave, zaznam snu. Jen prima interakce s prostorem TED umoznuje vnimat prostor a sebeuvedomeni v danem okamihu. Prozitek prostoru.

3 Pasik4a Pasik4a | Web | 16. prosince 2008 v 15:40 | Reagovat

No, ratko, to v druhym komentari pises zas o casoprostoru, ja tyhle ty pojmy nejak nemusim

Hrozne se v tomhle tematu ztracim a nejsem o nic bliz poznani co to je prostor, nez kdy predtim

spis me zajimaly nazory, postrehy a tak, nemela vzniknout definice prostoru, nebo odhaleni jeho puvodu, nic takovyho.

Proto pisu, ze nelze prostor objektivne poznat.

4 ratka ratka | 16. prosince 2008 v 19:26 | Reagovat

no nelze :o) casoprostor je asi to co se nam jevi (nevim co tim myslis). Bezny zivot. Normalka. Standard. souradnice.

Kvantova realita je pak pozadi na kterem tyhle souradnice bezi.  Ja nevim  co pod jakym pojmem mas ulozeno :o))

Ale ty jsi povytahoval vytazky o prostoru a ja si je poctive cetla. Snazila jsem se odpovedet.

5 Pasik4a Pasik4a | Web | 16. prosince 2008 v 20:12 | Reagovat

Jasny, ten casoprostor je branej jako ctyri rozmery, tri prosotoru (kartuzianska soustava) a jeden cas, tak jak to chape teorie relativity

Dal sem jeste odkaz na stazeni tech obrazku v puvodni velikosti, pro lepsi citelnost

6 ratka ratka | 16. prosince 2008 v 20:41 | Reagovat

Aha, takze klasika :o) Diky za odkaz. Urcite si to v klidu jeste jednou prectu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama