Týden, XXX, nepochopení současného umění, Pan Slepice

7. prosince 2008 v 13:58 |  Reflexe
Panorama, náš výhled na druhý nejvyšší bod.

Minulý čtvrtek jsem utíkal, pro Roberta Desnose a jeho Nedopitou láhev. V žádném knihkupectví ji už neměli, a tak sem byl v prodejně kol v Ruský.
Kousek od nás zase něco stavěj, naštěstí mám hrozně rád jeřáby, jak ty železný, tak ty opeřený. Jsou krásní, vyvážení a technicky precizní.
Nový supermarket nám zastínil výhled na druhý největší vrchol naší oblasti. Nikoho už vlastně nezajímá, že je to skládka. Z dálky je to zelený kopec a pod ním rodinné satelity.
Na Míráku a Vysočanský opravují eskalátory.
Pak sem se rychle přesunul do Dejvic. Nová technická knihovna je pěkný kousek. Musím říct, že Projektil měl i hezkou přednášku na ČVUT a dost si mě získal. Chtěl bych více perverzních materiálů a socialistických detailů. Těch není v Dejvicích nikdy dost. Potěšila mě velmi perverzní okna, jakoby převzatá z "hřebínků", postavená libovolně na hlavu. Nejvíc se ale stejně těším na výzdobu interiéru. Alva Noto soutěž o výzdobu bohužel nevyhrál, ale Pejrovshi ho více než zastoupí. Jednoduché, infantilní kresby se satirickým vhledem. Nic extra náročného, odlehčení do akademických prostor, příjemné.
Musím konstatovat, že po odstranění slepého střeva se můj zrak nelepšil. Je to zvláštní. V nemocnici mě zarazila výška postelí. Byla tak vysoká, že nebylo vidět sestrám pod sukni. Designéři, zamyslete se, nižší postele, nebo kratší sukně? Je zvláštní, že nejhezčí sestra je vždy anestezioložka, je to tím, že ji má každý pouze v mlhavé vzpomínce? (Stejně sem myslel na jinou)
Trávím dny s Desnosem, Prométheovými játry, Dějinami sexuality, Chválou bláznovství a Panem Slepicí.
Dějiny sexuality od Foucaulta. Zatím přečtený první díl. Vůle k vědění. Podle mě zde pan Foucault odpovídá, nebo naznačuje cesty možného zkoumání otázek, které se často objevují u m. na blogu. Vše je bráno přes filtr sexuality, která zde slouží přesně tak, jak ji chápu. Jako universální dorozumívací pomůcka. Aby člověk poznal, musí mít vůli poznat, vůle vychází z chtíče a chtíč patří do kategorie křesťanských smrtelných hříchů. Základní biologický chtíč je rozmnožit se, tím se právě dostáváme velmi přeneseně k sexualitě, jakožto poznávání základních hodnot živého bytí, Právě přes ně chce Foucault pozorovat a uvádět do obecnějšího kontextu vše kolem. Jsem mu velmi nakloněn.
V Ateliéru si zase někdo stěžuje na nesrozumitelnost současného umění a jeho ignorování mainstreamovou společností. S tímto tématem mám velké problémy. Nedokáži se shodnout ani s touto paní, ani s většinou názorů publikovaných v uměleckých časopisech. Nemyslím, že by bylo současné umění nečitelnější, než kdekteré jiné. Autorka píše, že dnes již umělec není pouze řemeslníkem, ale i morální autoritou a často filosofem. Kromě toho, že mám problém s pojmem filosof mi zde stále něco nehraje. Umělec se vždy vyjadřoval ke skutečnosti, snažil se ji zobrazit, zachytit, vysochat. Vždy používal specifický jazyk, který mu dovoloval komunikaci na přijatelné mezi, kdy si ještě umělecké dílo zanechá jakési tajemství (bez něj by nebylo atraktivní, člověk by ztratil vůli k poznání/vědění), vždy pouze zanechalo pootevřené dveře, nebo konec nitě, která nás, nalezneme-li odvahu může provést labyrintem. Nechápu proto nářky na nesrozumitelnost, člověk musí chtít, mít žádost po informacích. To spojuje umění po celou historii, tak jak ho charakterizuje naše kultura. Současné umění se nevymyká z tradic, tak jak si někteří umělci, teoretici a další myslí či přejí. Umění je kontinuální proces naší civilizace. Je kontinuální i ve své sdělnosti. Určitě si vzpomenete na scénu z Bergmanovy Sedmé pečetě. Kostel, umělec maluje na zdi výjevy z pekla. Lidi potřebují vědět, co se s nimi stane, když nebudou zbožní. Lidé potřebují informaci. Tak jako dnes. Umění je nositel informace. To, že nám přijde staří umění čitelnější je dle mého názoru množstvím informací o něm napsaných a také lidskou zkušeností. Současné moderní umění může být méně srozumitelné pouze z pohledu této zkušenosti, nikoli z pohledu poznání a vědění, vůle po něm. Umělec reflektuje, poznává a popisuje tuto vůli a zkušenost. Je stejně jako každý z nás jejím nositelem a šiřitelem. Objektivní poznání umění je tedy asi tak stejně možné jako objektivní poznání jednotlivého člověka.
Společnost ignoruje současné umění. Myslím, že obecný přehled o umění, je stále větší a větší, nároky na vzdělání, přehled a znalost kultury jsou sále větší. Možnosti získávání těchto informací stále větší. Současný člověk je dle mého soudu informovanější, než kdy dříve nebo má alespoň k těmto informacím přístup. Myslím, že je pouze slabší vazba mezi "kulturní sférou" a "laiky". Kulturní sféra často nedokáže vstřebat podměty odjinud, nedokáže sebe sama na jejich základě reflektovat. Není to tím, že by zastávala jiné postoje, měla jiné motivace, byla jiná než společnost. Pouze podle mě není schopna reflexe na základě obecného mínění, dnes často vydávaného za diskurz.
Nemám léky ani otvírák na otevření zpětných komunikačních kanálů, tento text není ani závěrem, je to pouze jedna z částí vyvíjejícího se názoru, který neví, kam dojde.
Přemýšlím nad plátny a myslím na L., jako obvykle. Nic nového, jsem stále krátkozraký, o pár gramů lehčí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ratka ratka | 11. prosince 2008 v 16:07 | Reagovat

velice zajimava uvaha. Jo. Sexualita je zpusob komunikace s celkem. Sjednoceni. Klic.

Umeni je neco (podle me) co vychazi z vnitrniho pretlaku umelce Je to zhmotneny vnitrni pretlak. Umeni je prijmuto masou, kdyz je tento pretlak sdelitelny a čitelny.

Nevidim souvislost mezi umenim a moralni autoritou. Opet se vratim k mojem oblibenemu van Goghovi. nevim zda byl moralni autoritou ve sve dobe.

Ale pretlak sveho nitra vyjadril dokonale. Chapou ho miliony lidi.

2 Pasik4a Pasik4a | Web | 11. prosince 2008 v 16:52 | Reagovat

To s tou moralni autoritou mas pravdu, i kdyz pani Ivona Raimanova pise o dnesku. Stale tam nevidim enormni spojitost, pouze takovou, ze moralni autoritou muze byt stejne tak umelec, jako zednik, instalater, manazer

3 ratka ratka | 11. prosince 2008 v 17:16 | Reagovat

napsala jsem to asi spatne. Gogh nebyl autoritou ani tehda a ani dnes :o)

Chtit po umleci aby byl moralni autoritou mi zavani ideologii :o) Jakoze se musi "spravne" chovat a pak ho budou publikovat, zverejnovat.

Moralni autorita byl mozna Havel, ale nevim zda byl i umelec :o))

4 Pasik4a Pasik4a | Web | 11. prosince 2008 v 20:20 | Reagovat

Ja tim jen chtel rict, ze autorka clanku nachazi jednu z podminek soucasneho umeni v moralni autorite jeho tvurce.

To potazmo souvisi s tim co sem napsal, spatne vyjadril. Drive byl malir remeslnik (zednik, instalater atd), Raimanova rika, ze takovy clovek moralni autoritou asi neni (neni umelec). Kdyz to vztahnu na toho Gogha, tvrdit, ze neni umelec je vic nez smely.

Otazka je, co se dnes zada od moralnich autorit, ja to nevim. Az to zjisitim, nekdo mi to rekne a bude se to shodovat s tim, kdo je umelce, mozna to prijmu.

5 ratka ratka | 11. prosince 2008 v 20:49 | Reagovat

moralni autority by meli byt VZDYCKY zastupci lidu tj. politici. Ono se to nabizi jaksi automaticky. Jsou reprezentanti lidu, statu, spolecnosti tak by meli byt moralnimi autoritami.

TAm bych apel plne chapala. Ze dokud neni politik moralni autoritou tak by nemel vest spolecnosti. A naopak ten kdo je moralni autorita by mel i vest spolecnost. Nemusi byt u toho jeste umelec.

6 Pasik4a Pasik4a | Web | 11. prosince 2008 v 21:48 | Reagovat

Myslim si to taky tak, z toho, ze umelec je jedno z povolani. Ma stejny moznosti byt/nebyt moraln autoritou nebo cimkoli jinym jako kdokoli dalsi. Neni v tomhle vyjimkou.

7 m. m. | Web | 14. prosince 2008 v 4:21 | Reagovat

1) Myslím, že umění z nějakýho vnitřního přetlaku nevychází. To je záměna s artterapií v blázincích. Umění je talent+práce+schopnost myslet v souvislostech+práce+práce ...

8 m. m. | Web | 14. prosince 2008 v 4:31 | Reagovat

Zajímavej článek. Já se sem ještě vrátím. Nevím jestli bych řekl, že umění je nositelem informace ... ale fakt je, že pro mě je to důležitý návěstí. Skoro bych řek, že jedno z nejdůležitějších. Musím se nad tím zamyslet. Dobrý nakopnutí. Dík.

(vidíš ty škarohlíde a to se ti ta knihovna napřed moc nezdála)

9 m. m. | Web | 14. prosince 2008 v 4:48 | Reagovat

hele, hodně ti doporučuju text, na kterej dávám odkaz. Je to od toho Jiřího Skály o kterým píšeš i v ceně chalupeckýho:  http://www.advancedesign.org/bez_nazvu_1975_2064_2008_untitled_1975_2064_2008

10 ratka ratka | 14. prosince 2008 v 11:29 | Reagovat

TAk jsem si Emko precetla ten odkaz. hmm. presne takhle si predstavuju ze tvori umelci:o) Maji nejake prostredky k dispozici aby prezili (vlastni nebo od sponzoru) a zbytek zivota pak venuji vtiskovani sebe do neceho. Muzou otloukat kamen, malovat zdi, kutat jeskyn do piskovce (nebo i zuly), delat neco co je "zbytecne" ale jim dela radost.

U nas zase jeden cely zivot maloval sklep. Tyhle maluvky byly docasne protoze piskovec postupne zvetravala o opadaval. A tak kdyz ten sklep zacal malovat tak vedel, ze je to jen na dobu jedne generace, ale delalo mu to radost.  Maloval ten sklep dokud neumrel a majitel toho sklepa mu zajistoval zivobyti.

11 Pasik4a Pasik4a | Web | 14. prosince 2008 v 15:44 | Reagovat

Nemas ratko po ruce nejakej takovej sklep?

Me to prijde jako nositel informace, mozna sem hodne ovlivnenej mamou, historickou, ze v tom hledam dejiny a tak. Ale v malirstvi de hezky videt rozvoj chemie (barvy), geometrie (perpektiva), anatomie. V socharstvi mi prijde genialni pozorovat jak se lidi vyjadrovali samy k sobe, myslim, ze je poznat obdobi, kdy mirili na jejich soudobiho cloveka, meritko podle nej, nebo velky nadzivotni sochy. Valka se podepisovala na materialech a na stehovani umeleckejch del. Jako nejznamejsi bych uved Nocni hlidku od Rembrandta van Rijna (http://www.artchiv.cz/galerie/_large.php?workID=10627). Az ve valce ho pretreli na cerno, jinak to byl motiv za dne... De sledovat stridani epoch a chapani a shanu o popsani cloveka, celou historii se strida exprese a realismus. I proto sem si dovolil srovnani Koptskyho umeni s Munchem. atd, je toho hrozne moc, samozrejme to nemusi tak byt, ale zatim mam ten pocit a ke starsimu umeni (baroko a starsi) tak pristupuju. Nevim, jestli je to dobre nebo spatne.

12 ratka ratka | 14. prosince 2008 v 18:12 | Reagovat

Sklep mame. Nositelem informace je i kdyz neni malovany. Byl vykutany nemci, kteri se tam pry skryvali pred odsunutim. Preventivne pak cesi vyhazely vchody do vzduchu. KOupili jsme ho pred dvema roky. Dlouhodobe opusteny. Jen diru v zemi a v ni netopyra. Pak jsme nad dirou postavili maly domecek :o))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama