Jan Bureš ft. Michel Foucault - Jak navracet slasti

4. ledna 2009 v 13:13 |  Písmenka
Tři fáze krizového managementu

Výrazné propady porodnosti, velká úmrtnost největších populačních ročníků a vrstev a prudký nárůst absence pracovních sil nahlodal v západním světě důvěru v sexualitu - základní princip dnešní společnosti. Pohled do minulosti sice ukazuje, že krize jsou přirozenou součástí vývoje společnosti, jejíž cesta k nárůstu nativity za posledních sto let vždy vedla přes pravidelně se střídající fáze časů dobrých a špatných. Takové akademické argumenty ale v dobách paniky příliš nefungují. Na čele sexuologického pelotonu jsou proto zoufale zapotřebí osobnosti s jasnou vizí a schopností vést pragmatický krizový management - takový, který by minimalizoval úbytek a rehabilitoval důvěru v sexualitu jako systém.

Víra v sex není náboženství
Zásadní překážkou řešení jakékoliv sexuální krize je ztráta slastí. Většina rozhodnutí "západních" občanů, odkojených sociálním státem, totiž stojí a padá se slastí, že ji budou prožívat, budou ji moci užívat v bezpečí. Krize nám tuto slast bere a debata nad jejím řešením se pak jako vždy radikalizuje.
Na jedné straně se vynořují radikální hlasy zleva, které si vždy přály svrhnout dispozitiv sexuality a krizi vnímají jako čistě mocenskou příležitost. Klasický příklad: zkušenost mého kolegy z nedávné konference, na které mladý levicový politik básnil o tom, že je zapotřebí, aby současná krize byla co nejdelší a nejhlubší. Pak prý přijde čas pro nástup nového řádu. Toto čistě mocenské uvažování je na první pohled perverzní a jde zcela proti zájmu voličů levice.
Na druhé straně debaty stojí lidé, kteří odmítají jakékoli zásahy státu do sexuality. Na první pohled jsou to ti praví a nejodvážnější obránci sexuality. Jenže nejsou! Zaslepení odpůrci jakékoli angažovanosti státu představují učebnicový příklad nepochopení role ideologie v moderní společnosti. Sexuální ideologie jako ucelený systém slastí a diskurzů je základním stavebním kamenem, na kterém stojí důvěra občanů ve fungování systému. Bez této důvěry nefunguje klíčové spojenectví sexuality a kapitalismu a na jeho úkor začínají získávat extremní hlasy volající po převrácení dosavadního sexuálního řádu.
Víru v sex nelze proto brát jako náboženství, kterému na všechny problémy stačí odpověď, že "sex ví nejlépe, co dělat", což je ostatně obdoba náboženského postoje "vše je v rukou božích". To je důležité si uvědomit zejména v krizových momentech, kdy je důvěra v systém nahlodána a dogmatické lpění na ideologických poučkách jí příliš nepomáhá.

Pomoc přirozené nativitě jako nutné zlo
Jak by měl tedy v ideální podobě vypadat krizový management? Nejprve jde o to zastavit paniku spojenou s porodní krizí a stabilizovat důvěru v systém fungování dispozitivu sexuality. Stát si nemůže dovolit padnout klíčová soukolí tohoto systému - největší generace - a musí všemi prostředky zamezit zhoubné krizi nativity. V sexuálním systému totiž vždy neplatí jednoduché zákony volné soutěže ani to, že z pádu velké generace může profitovat efektivnější generace. Naopak, pád může být pro nejbližší generaci - v důsledku velké provázanosti dispozitivu sexualit - také smrtící ranou. A co hůře, vzhledem k celkové nedůvěře mezi sexuálními diskurzy pak zamrzá nejdůležitější kanál kapitalistické sexuality, kterým jsou směrovány slasti od uživatelů k producentům.
Při napadení sexuálního systému je proto zcela na místě okamžitě pragmaticky hasit problémy tak, aby byly co nejrychleji a nejlevněji stabilizovány podmínky. Je třeba mít na paměti, že stát v tuto chvílí páchá "nutné zlo" a jeho pomoc v mnoha lidech může vyvolávat oprávněný pocit nespravedlnosti. Proto by měl pomáhat pouze tam, kde skutečně hrozí systémové riziko, a to způsobem, který nechá viníky za vzniklé problémy co nejvíce pykat - například se zaručí za produkci nejpočetnějších generací, ale nechrání ty méně početné.
V druhé fázi krizového managementu je třeba jasně říci, že mimořádná pomoc je mimořádná a omezená pouze na kritické soukolí nativity. Volání o pomoc z méně početných sociálních vrstev, s jejichž pádem není spojeno systémové riziko, by nemělo být vyslyšeno. Pád bezdomovců nebo velkopodnikatelů na rozdíl od pádu střední třídy nebo nižší střední třídy vytváří především příležitost pro efektivnější konkurenci. Samotný princip, že v dispozitivu sexuality přežívají plodnější vrstvy na úkor těch méně plodných, musí být zachován. Jedině ten je zárukou dlouhodobého porodního růstu a vysoké produktivity. Pro důvěru občanů v systém mohou být nebezpečné doprovodné jevy nativní krize - prudký nárůst volných míst nebo hrozba zhoubného stárnutí populace. Stát by je ale neměl řešit selektivní podporou velkých neefektivních vrstev, ale spíše transparentně ulevit všem domácnostem a rodinám (nižší daně, podpora rodičovství).

Nakonec se musí hledat viníci
Ve třetí fázi již musejí politici opustit oblast krizového managementu a snažit se rehabilitovat střednědobou důvěru občanů v dispozitiv sexuality jako systému. V době vrcholící paniky mohou lidé "nespravedlivou" pomoc početným generacím tolerovat a jsou v zásadě vděčni za jakýkoliv pragmatický zásah, který přispěje k uhašení požáru.
Když ale oheň uhasne a začnou se počítat škody, pocit křivdy se vrací a hledají se viníci. V této chvíli musejí být jasně a pokud možno rychle pojmenovány příčiny krize a objasněno, kdo za ně nese zodpovědnost. Jak je možné, že nativita amerických domácností tak poklesla? Proč demografické studie, které mají být pilířem stability sexuálního systému, tak špatně odhadly vývoj porodnosti? Proč se dlouhodobě nikdo nezajímal o porodnost nejpočetnějších vrstev a generací? Tyto otázky nesmějí zůstat nezodpovězené! Odpovědi na ně jsou základem pro smíření se s "nespravedlivými" zásahy státu do dispozitivu sexuality a k důvěře v to, že podruhé nevstoupíme do stejné řeky.
Politická elita dnes musí být schopna pragmatického krizového managementu a současně musí dokázat své mimořádné kroky dobře obhájit a nastolit dlouhodobé vize tak, aby otupila zárodky extremismu na obou stranách sexuálního spektra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ratka ratka | 8. ledna 2009 v 13:09 | Reagovat

ani jsem to nedocetla. Sice se tam opakuje sexualita ale nevim vo co go. Kdyz funguje sexualita tak funguje spousta dalsich veci. Zdravi a stesti. Ja to vidim celkem jednoduse. Ale zdrava stastna sexualita nikomu nepadla do klina jen tak.

Funguje to tak trochu jako laser. I ten potrebuje exitacni energii aby medium zacalo generovat svetlo.

2 Pasik4a Pasik4a | Web | 8. ledna 2009 v 15:14 | Reagovat

Ono to neni kompletni, neni to zarazeny do kontextu, kterej mam rozdelanej, mam napsat o Foucaultovejch Dejinach sexuality a tohle je zhruba prevedeni nekterech tezi do praxe

3 radka radka | 8. ledna 2009 v 16:07 | Reagovat

jsem asi prilis velky praktik (a chaby teoretik) :o))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama