Lukáš Karbus - Olověný pes

3. května 2009 v 19:21 |  Exposure
Pozvolnost je asi nejlepší slovo, které může charakterizovat výstavu Lukáše Karbuse v Parallel. Ostatně, i proto jej použil Jiří ptáček ve svém textu.

"Pozvolné budování", fortelně a na bytelných základech, v jiných oborech je to základ čehosi monumentálního, pevného a stálého, ale Karbus se těžkopádnosti a zemitosti vyhnul použitím akvarelu, který je v jeho podání vzdušný, lehký a vnáší do obrazů světlo. Světlo, které je rozptýlené, měkké beze stínu, jen tak těžké, aby dokázalo nést barvu. Přichází na papír ze všech možných úhlů denní oblohy. Jednou je světle modré, pak až do bílé s pouhým nádechem, přechází do lehké fialové, někdy do růžové. Motivy sou lehké, vytáhlé jemnou tušovou linkou. Jsou přesně tak ideální, aby mohly být každodenní, aby mohly být dekorativní a přesto nenucené. Příroda je zabalena do snu, zidealizovaných vzpomínek a zobrazena v těch nejlepších barvách. Vše je v harmonii a zároveň na sebe jednotlivé části poutají pozornost, je to podobný kontrast jako mezi barevnou plochou a tušovou drobnokresbou, podobný jako plynutí a vzpomínka.
Lukáš Karbus si všímá každého lístečku, každého odštěpu dřeva, aby pak všechny tyto detaily spojil do velmi chytlavého celku, který se pocitově bude líbit zřejmě všem. Zůstane však pocit existence někde na hraně, na jazýčku vah, který je velmi ostrý a je velmi nejisté odhadnout stranu, kam se misky převáží.
K výstavě vyšel katalog s reprodukcemi některých obrazů a krátkým textem Jiřího Ptáčka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama