K panelovému domu

17. ledna 2010 v 23:27 |  Reflexe
Proseminární práce K panelovému domu je základním přehledem koncepcí a institucionálního vývoje teorie architektury v ČSR po 2. světové válce do konce 50. let 20. století. Architektonická teorie je též porovnána s realizovanými bytovými stavbami ze stejného období.

OBSAH
01 TEORIE ARCHITEKTURY PO ROCE 1945
01.01 Předválečné předpoklady
01.02 Institucionalizace teorie architektury
01.03 Hlavní body teorie socialistické architektury
02 APLIKACE TEORIE V BYTOVÉ VÝSTAVBĚ 1945-1960
03 ZÁVĚR
04 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
TEORIE ARCHITEKTURY PO ROCE 1945
Architektonická teorie po roce 1945 je pevně spjata s předválečným funkcionalismem, především s teorií nejmenších bytů,[1] modularity, typizace
a prefabrikace stavebních dílů. Tyto čtyři faktory jsou pro ustavující se socialistickou architekturu typické, pouze zájem o nejmenší byt byl nahrazen zájmem o žitelný,[2] ekonomický a kvalitní byt.[3]
Svou roli samozřejmě sehrála i politická situace v zemi. Práce architekta přestává být vnímána čistě technicko stavebně (esteticky), musela mít
i "společensko hospodářský" podtext. Je důležité podotknout, že architekti sdružení v Bloku architektonických pokrokových spolků (BAPS) se jako jedni z prvních přihlásili k myšlenkám KSČ a jejímu programu.
PŘEDVÁLEČNÉ PŘEDPOKLADY
Socialistická teorie architektury byla spojena s funkcionalismem především personálně. Hlavní tvůrci nové teorie totiž byli členové skupiny Pracovní architektonické skupiny (PAS),[4] největším popularizátorem nových myšlenek byl bezesporu Karel Honzík.[5]
Dalším uskupením architektů byla Levá fronta,[6] která pořádala v roce 1931 Výstavu proletářského bydlení.[7] Ve stejném roce publikuje stati Sociologický fragment bydlení, Ekonomický fragment bydlení a Ekonomie nejmenšího bytu. V roce 1932 pořádá Sjezd levých architektů s podtitulem Za socialistickou architekturou.[8] V roce 1933 je z iniciativy architektů Levé fronty založen BAPS, který má dále připravovat na přechod k socialistické architektuře.


[1] Např. Karel TEIGE: Nejmenší byt. Václav Petr, Praha 1932 nebo Karel HONZÍK: Moderní byt. Ladislav Kuncíř, Praha 1929 (datování ing. arch. Kamil Dvořák DrSc.).
[2] Autorem pojmu žitelnost je Karel Honzík, dnes se více používá obyvatelnost.
[3] Např. Karel HONZÍK: Cestou k socialistické architektuře. Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1960; týž: Za novým životním slohem. Architektura ČSR, Praha 1945.
[4] Založena roku 1932 a jejími členy byli Karel Janů, Jiří Štursa a Jiří Voženílek.
[5] Karel Honzík (29. 9. 1900 - 4. 2. 1966) vystudoval ČVUT v Praze. Byl členem Devětsilu, SVU Mánes, Levé fronty, Svazu architektů. V letech 1929-1936 měl společný ateliér s J. Havlíčkem (Všeobecný penzijní ústava v Praze-Žižkově z let 1930-1934), další tvorba: Vila redaktora Jišeho (U dívčích hradů 20, Praha-Smíchov, 1929), Vila spisovatele Langera (Nad cementárnou 23, Praha-Podolí , 1928). Publikuje v odborných časopisech. Byl průkopníkem sociologického a psychologického pohledu na architekturu.
[6] Vůdčí roli zastával Jiří Kroha, dalšími členy byli Josef Chochol, Karel Teige, Jan Gillar a Augusta Müllerová.
[7] Uzavřena policií již druhý den.
[8] Referáty přednesli Karel Teige, Karel Honzík, Karel Janů, Jiří Štursa a Jiří Voženílek.
Za války funguje Kooperativa architektů (KOPA10),[1] kterou tvořili převážně mladí architekti. V roce 1941 splynula PAS s Ústřední radou odborů,[2] tyto dvě organizace pak spolu vytvořily nový plán socialistické architektury předaný v roce 1945 ministru Júliu Ďurišovi.[3]
Výsledky práce teoretiků byly prezentovány v časopisech Architektura ČSR a Architekt.
INSTITUCIONALIZACE TEORIE ARCHITEKTURY
Po válce se teorie architektury čím dál více sdružuje do velkých skupin. Již v květnu roku 1945 se slučuje Ústřední rada odborů se Stavební (architektonickou[4]) komisí KSČ.[5] Ve stejném roce je také založen Svaz socialistických architektů, který je ihned včleněn do obnoveného BAPSu.[6]
Hlavní teze socialistické teorie architektury, které byly vytvořeny v průběhu války, byly publikovány ve sborníku k symposiu O spolupráci architektů
na výstavbě státu,[7] které proběhlo 17. července 1945.
Prvním realizovaným projektem BAPSu byla obnova Lidic.[8] Následovala obnova dalších válkou zničených obcí na Slovensku (Sečovce).
V roce 1946 se BAPS účastní vzniku Ústřední plánovací komise (především pak subkomise pro mechanizaci stavebnictví). Ve stejném roce vydává Bytová komise BAPSu Zatímní nařízení o hospodaření s obytnými místnostmi,[9] které obsahuje i Směrnice pro velikost obytných místností.[10]


[1] Vedena Otakarem Novým. Členové: Josef Brunclík, Richard Hašek, Marie Hynková, Jaroslav Kándl, Alexandr Keviczki, Erich Kohn, Vincenc Kramář, Zdeněk Lakomý, Lubor Marek, Jiří Stašek, Antonín Volráb.
[2] Vedoucí roli měli Karel Janů, Jiří Štursa, Jiří Voženílek a Otakar Nový.
[3] Július Ďuriš (9. 3. 1904-18. 2. 1986) vystudoval právnickou fakultu. V roce 1927 vstoupil do KSČ. Během druhé světové války ve vedení ilegální KSS, během SNP vězněn. Od 4. 4. 1945 byl ministrem zemědělství, na ministerstvu zůstal i po komunistickém puči. Podílel se na pozemkové reformě a kolektivizaci. V roce 1953 zastával funkci ministra lesů a dřevařského průmyslu, poté až do 1963 ministrem financí. V roce 1970 vyloučen z KSČ.
[4] In Josef PECHAR: Československá architektura. Odeon, Praha 1979.
[5] Členy byli František Jech, Karel Janů, Josef Kittrich, Oldřich Stibor, Vlasta Suková, Jiří Štursa.
[6] V němž získaly vůdčí roli Klub architektů (vedený Oldřichem starým) a nově vzniklý Svaz socialistických architektů (vedený Janem Vaňkem).
[7] Jednotlivé referáty: Václav HILSKÝ:Organisace BAPS; Karel JANŮ: Organisace stavebnictví; Adolf BENEŠ: Bytová otázka; Otakar NOVÝ: Architektura a politika; Jaroslav FRAGNER: Plánování.
[8] Pod vedením Augusty Müllerové, projekt V. Hilský, F. Marek, R. F. Podzemný, A. Tenzer, realizace 1947-1948.
[9] Toto nařízení mělo vliv na budoucí daň z nadměrné obytné plochy.
[10] Směrnice posloužila jako základ projektové normy týkající se ploch místností z roku 1953.
O rok později je tato směrnice nahrazena Funkčními a směrnými plány bytů,[1] které měly být "základem pro stanovení tehdejšího bytového standardu, odpovídajícímu sociální a kulturní úrovni obyvatel v Československu po druhé světové válce."[2] Plány měly zásadní vliv na vznik typových bytových domů, obsahovaly především rady ohledně dispozice bytů a prostorové normy. Ty byly stanoveny na 6-8m2 pro kuchyně, 31-40m2 pro obytnou plochu dvoupokojových bytů a 42-50m2 pro obytnou plochu třípokojových bytů.[3] Větší obytné plochy jsou považovány za nehospodárné.
BAPS se 12. července 1947 proměnil na Unii architektů ČSR.[4]
Ihned po komunistickém puči jsou vydány nařízení vedoucí ke znárodnění stavebního průmyslu, která se týkala všech podniků s padesáti a více zaměstnanci[5], tím vznikly Československé stavební závody (ředitelem se stal Karel Janů). Akční výbor architektů vyzývá k jednotnému postupu a vytvoření tzv. národních ateliérů. To vedlo k založení Typizačního a normalizačního ústavu ČSSZ n. p.[6] a Projektového závodu PA 100[7] (později Stavoprojekt), ten již 25. a 26. září 1948 pořádal Urbanistickou konferenci v Pardubicích, na které představil svou koncepci budoucí výstavby, která se opírá především o typizaci, prefabrikaci a zprůmyslnění stavebnictví.
V březnu 1949 zveřejňuje ÚV KSČ směrnice ke zprůmyslnění stavebnictví, ve nichž jasně preferuje typizovanou výstavbu. Již rok po svém vzniku je reformován Typizační a normalizační úřad, vzniká Studijní a typizační ústav, který vydává nové typizované návrhy.[8] Výsledky práce útvaru byly nadále uzákoněny ve vyhlášce č. 709/1950 Ministerstva stavebního průmyslu. Zkraje roku 1951 je založen Výzkumný ústav stavitelství a architektury, o rok později k němu přibude Ústav architektury a územního plánování.


[1] Na těchto plánech spolupracovali Jiří Štursa, Ferdinand Balcárek, Josef Hrubý, František Jech, Erich Kohn, Jarmila Lisková, Jiří Novotný, Ivan Nedoma, Vlastimila Štursová a Karel Storch.
[2] Josef PECHAR: Československá architektura. Odeon, Praha 1979, 14.
[3] Norma z roku 1953 poté upravila plochu ložnic, která měla být 9-10m2.
[4]Předseda Jaroslav Pokorný, tajemník František M. Černý, výbor: Emil Belluš, Vilém Kuba, Václav Roštlapil, Eugen Kramár, Jiří Štursa.
[5] Stalo se tak 23. 2. 1948, právně je zestátnění obsaženo v zákoně č. 121/48 Sb. o znárodnění stavebnictví a vytvoření socialistického projektového sektoru přijatého 28. 4. 1948.
[6] Založen 5. 4. 1948.
[7] Založen 4. 9. 1948, ředitelem se stal Jiří Voženílek.
[8] Např. Přehled typizačních prací z roku 1949 nebo Návrh normových listů z roku 1950, od roku 1951 vydává též každoroční sborníky
Desátý sjezd KSČ v roce 1954 potvrdil směřování stavebnictví k typizaci, toto směřování bylo uzákoněno 13. 10. 1955 v ustanovení ÚV KSČ
O opatřeních ke zprůmyslnění a dalšímu rozvoji stavebnictví. Po roce 1958 dochází k decentralizaci, kdy vznikají krajské projektové ústavy,[1] které mají nadále zpracovávat lokální varianty typizovaných projektů.
Příklon architektury k socialistickému realismu v první polovině 50. let byl čistě mocenského charakteru. Vycházel z požadavků na kulturu vyřčených
na I. ideologickém sjezdu KSČ v Brně v roce 1952. O rok později se konala I. celostátní konference delegátů českých a slovenských architektů,
na které zazněly čtyři referáty; Za socialistickou ideovost, Za umělecké mistrovství, Za vyšší ekonomii a Ovládnutí metody socialistického realismu.[2] Je zajímavé, že se do teorií socialistického realismu vměstnala např. teorie Karla Janů týkající se energetické ekonomie a další, takže se socialistický realismus v bytové výstavbě omezil pouze na dekorativní prvky. Již v roce 1956 vydalo ÚV KSSS usnesení O odstranění zbytečností při projektování
a ve výstavbě, čímž de facto odmítlo socialistický realismus v architektuře. Okamžitě se podobně vyjádřil i Svaz architektů ČSR.
HLAVNÍ BODY TEORIE SOCIALISTICKÉ ARCHITEKTURY
Jak už bylo řečeno, vycházela architektonická teorie 50. let především
ze zkušenosti s funkcionalismem. Podobně jako on se měla socialistická architektura především věnovat praktickým otázkám života v bytě a ve větším urbanistickém celku. Na rozdíl od funkcionalistických "strojů na bydlení" měly mít domy lidský rozměr. Práce v domácnosti měla být sice minimalizována, ale ne natolik, jako v projektech kolektivních domů.[3]
Hlavním styčným a poznávacím bodem má být ekonomičnost. Pojem ekonomiky je však značně rozšířen. Nezahrnuje pouze levnou výstavbu, ale všeobecnou úspornost. Ta se má uplatňovat již v dispozici bytu, která má být uzpůsobena co nejrychlejší komunikaci a nejjednodušší obslužnosti. Plocha bytu tak má být součtem manipulačních, úkonných, spojovacích (komunikačních) a zbytkových ploch (jejich plocha má odpovídat psychickým potřebám, nesmí však být přítěží) [09].


[1] V Brně, Českých Budějovicích, Zlíně (Gottwaldově), Hradci Králové, Liberci, Olomouci, Ostravě, Plzni, Ústí nad Labem a Praze, kde zároveň fungoval Útvar hlavního architekta Prahy.
[2] Přednesli je Jaroslav Fragner, Ján Svetlík, Jiří Novotný, Jiří Voženílek.
[3] Kolektivní domy u nás vznikly dva. Zlínský projektoval Jiří Voženílek, stavěl se mezi lety 1948-1950. Litvínovský byl projektován V. Hilským a E. Linhartem, části byly dokončeny 1952, celý pak v roce 1957.
Karel Janů[1] požaduje plnění tzv. funkčního plánu,[2] který uvádí na příkladu: "Bydlení je název pro soubor norem. Každá z těchto norem jest sociálně, kulturně, civilizačně i technicky odvozené splnění určité funkce bydlení. Např. jídlo jest životní funkce. Že jíme sedíce na židli u stolu, jest norma jídla atd. Účelně skloubená řada těchto funkcí, např. spaní, mytí, snídání, práce atd. jest funkčním plánem bydlení. Inženýrská stavba nemá funkčního plánu ani prostoru, zatímco stavba architektonická jest charakterizována tím, že má funkční plán i prostor."[3] Ideální funkční plán má mimo praktičnosti splňovat i minimalizaci výrobních nákladů. Další vlastností má být trvalost a neměnnost funkce budovy. Byty by tak podle Karla Janů měly co nejvíce omezit subjektivní ekonomické ztráty, tedy energii vynaloženou na osobní zisk. Energetické ekonomii ve větším měřítku než bytu se věnoval František Jech[4] v knize Obytný dům v kooperativní stavbě[5], kde zkoumá plánování velkých obytných celků, kdy nejde pouze o obytný dům jako solitér, ale tvorbu celého prostředí včetně budov občanské vybavenosti, které mají šetřit energii vynaloženou na domácí práce.
Kromě energetické ekonomie mají bytové domy splňovat také požadavky na kvalitu života, do nichž lze zahrnout i požadavky estetické, které s nimi úzce souvisí. Kromě hygienických požadavků jako je vlastní koupelna a WC jsou nejvíce zmiňovány požadavky psychické.Ty zkoumal Karel Honzík a své poznatky publikoval v knihách Úvod do studia psychických funkcí v architektuře, Architektura jako fyzioplastická tvorba, Za novým životním slohem[6]. Reflektovány byly také knihy Bohuslava Brouka[7] Lidé a věci


[1] Karel Janů (12. 5. 1910-11. 2. 1995) byl ředitelem Stavebních závodů a profesorem na katedře konstrukcí pozemních staveb Stavební fakulty ČVUT v Praze.
[2] "Funkční plán vyznačuje zamýšlený účel, pro nějž má stavba býti zbudována." in Karel JANŮ: Socialistické budování: Oč půjde ve stavebnictví a architektuře, Architektura ČSR, Praha 1946, 56
[3] Karel JANŮ: Socialistické budování: Oč půjde ve stavebnictví a architektuře. Architektura ČSR, Praha 1946, 56.
[4] František Jech (5. 4. 1904 - 2. 2. 1973) pracovník Útvaru hl. architekta hl. m. Prahy.
[5] František JECH: Obytný dům v kooperativní stavbě. Architektura ČSR, Praha 1946.
[6] Karel HONZÍK: Úvod do studia psychických funkcí v architektuře. Eduard Grégr a syn, Praha, 1944; týž: Architektura jako fyzioplastická tvorba. separát časopisu Stavba, Praha 1938; týž: Za novým životním slohem. Architektura ČSR, Praha 1945 Zde se Honzík při popisování estetických účinků a požadavků na estetickou stránku architektury velmi odvolává na Mukařovského.
[7] Bohuslav Brouk (19. 11. 1912-20. 1. 1978) studoval jeden rok na Lékařské fakultě UK, vystudoval biologii a antropologii na Přírodovědecké fakultě UK (doktorát 1937) a estetiku na Filosofické fakultě UK (doktorát 1946). Publikoval v Tvorbě, ReD a dalších uměleckých časopisech. Zabýval se psychoanalýzou, jazykem a způsoby vyjadřování nebo vztahů lidí k věcem. Byl zakládajícím členem Skupiny surrealistů v ČSR. Po roce 1948 odešel do exilu. Od roku 1958 žil v Londýně.
a Racionalizace spotřeby.[1] Karel Honzík věnuje velkou pozornost klimatickým podmínkám, v bytě nesmí být ani příliš teplo ani chladno, důsledně má být řešen systém ventilace. Pro bytové domy budované u nás mají být vždy použity balkony[2] nebo lodžie. Toto řešení má splňovat jak ekonomické požadavky, tak požadavky hygienické a estetické.[3] Stejně tak formát oken a jejich umístění považuje Honzík za důležité, jako nejlepší světlo pro práci považuje rozptýlené světlo.[4] Stejně tak je normována vnitřní teplota,[5] ta byla stanovena na 21˚C a 40 - 45 % vlhkosti.
Estetické vlastnosti výstavby má nejvíce ovlivňovat volba povrchového materiálu a účelu stavby.[6] Za hlavní estetické motivy byly vybrány rytmus
a opakování, jak tvrdí Karel Janů "Nemáme jiného vysvětlení pro instinktivní zálibu elementárně estetickou než zvyk."[7] Opakováním má tedy dojít k onomu navyknutí na používané prvky. "Člověku je vrozena záliba pro jasné, matematickými vztahy nadané obrazce, a tomuto sklonu se architekt snaží vyjít vstříc."[8] Základními kompozičními jednotkami mají být čtverec, zlatý obdélník a pás. Důležitým výrazovým prvkem je měřítko. "Rozhoduje toliko lidské měřítko a toho může být dosaženo pouze srovnáním s oněmi prvky, v nichž je nám jasně čitelný rozměr člověka. Jsou to stupně schodišť, zábradlí balkonů a teras. Také tradiční okna nebo okenní křídla k výhledu jedné nebo dvou osob dávaly jasnou orientaci o rozměru stavby. Totéž platilo o dveřních křídlech."[9] K individualizaci a výzdobě domů mají sloužit předem vybrané barvy, většinou teplých a zemitých odstínů, mají být také využívány tradiční lokální motivy uzpůsobené soudobým požadavkům


[1] Bohuslav BROUK: Lidé a věci. Václav Petr, Praha, 1947; týž: Racionalizace spotřeby: základní problémy projektování. Architektura ČSR, Praha, 1946.
[2]"Balkón by měl umožnit umístění lehátka, dětské postýlky, nebo jídelního stolu se židlemi." in Karel HONZÍK: Cestou k socialistické architektuře; Státní nakladatelství technické literatury, Praha, 1960, 155.
[3] Karel Honzík považoval balkony či lodžie za typický prvek bytových domů, který je jasně odlišuje v ostatní výstavbě.
[4] Poznávacím znamením pracovních budov mají být slunolamy.
[5] Poprvé použita v budově ROH v Praze.
[6]"Samo společenské poslání staveb, jejich účel, materiály a techniky poskytnou dostatečné výrazové prostředky za předpokladu, že to vše bude zvládnuto kompozičně. Výraz účelu, výraz úkonnosti spojený s pečlivou a pozornou kompozicí dají jistě novému prostředí dostatečnou výrazovost." in Karel HONZÍK: Cestou k socialistické architektuře. Státní nakladatelství technické literatury, Praha, 1960, 299.
[7] Karel JANŮ: Socialistické budování: Oč půjde ve stavebnictví a architektuře. Architektura ČSR, Praha 1946, 74.
[8] Karel HONZÍK: Cestou k socialistické architektuře. Státní nakladatelství technické literatury, Praha, 1960, 305.
[9] Ibidem, 323.
Individualizace budov má mít zároveň orientační funkci, ta se má uplatnit především ve výškových rozdílech budov, vyšší budovy se mají stavět poblíž lokálních center.
APLIKACE TEORIE V BYTOVÉ VÝSTAVBĚ 1945-1960
Je těžké objektivně posoudit, do jaké míry byla teorie aplikována v praxi. Jednotlivá typová řešení se v průběhu času měnila a podléhala lokálnímu přizpůsobení.
Prvním větším komplexem na kterém byla uplatněna typizace je pražská Solidarita.[1][07] Stavba probíhala svépomocí technikou zdění, prefabrikovány byly rámy oken, dveře a stupně schodišť, na později stavěných domech jsou experimentálně použity prefabrikované stropy a díly fasády. Dispozičně jsou bytové domy značně odlišné, převažují dvou- a třípokojové byty[06].
Na sídlišti téměř chybí zařízení občanské vybavenosti.
První experimentální sídliště typových domů bylo postaveno v Praze Kobylisích.[2][04] Zde byla použita prefabrikovaná okna, dveře, schodiště
a stropy. Domy jsou třípodlažní s dvěma třípokojovými byty na podlaží s malou chodbou[03].
Prvním typizovaným domem byl typ T11,[3] který byl použit např. v Ostravě Bělském lese.[4][08] Dům T11 odpovídá dispozičně experimentálním domům použitým v Praze Kobylisích, místo balkónů má jedno francouzské okno.
Typové domy T12[12, 13] a T13[14, 15] mají společné konstrukční prvky, ale rozdílné rozměry.[5] T12 má navíc malou spíž před WC, T13 má větší prostor obývacího pokoje. Prefabrikáty jsou použity na oknech, dveřích, schodištích, stropních panelech a sociálním zařízení. Nevýhodou těchto první typů bylo malé rozpětí stropních panelů (4,2m), které nedovolovalo prostornější místnosti. Domy T13 byly asi nejpoužívanější typy první poloviny 50. let. Stavěly se po celém území ČSR často s lokálními dekorativními úpravami.[6]
Domy typu T12 a T13 mohly být i čtyřpatrové, jako např. na sídlišti


[1] Projektovali F. Jech, H. Majer, K. Storch, výstavba v letech 1947-1949.
[2] Projektovali V. Jetel, J. Kincl, F. Marek, L. Marek, M. Olexa, M. Tryzna, výstavba v letech 1947-1949.
[3] Projekt typových domů T spadal pod Studijní a typizační úřad, podílel se na něm také Erich Kohn.
[4] Projektoval J. Štursa a kolektiv, výstavba 1947-1954.
[5] Oba dva představil Studijní a typizační úřad v roce 1951.
[6] Sídliště ve slovenském Martině z let 1953-1954 projektované F. Čapkem, sídliště v Opavě , kde mají domy dekorativní sgrafita s rostlinnými motivy mezi okny posledního patře.
Pod Žateckou v Mostě.[1] Fasády domů jsou rytmizovány barevnými pruhy kolem oken.
Typ T20 byl technologicky shodný s předchozími typy, na patře však měl čtyři jednopokojové byty se sociálním zařízením a byl určen svobodným
či bezdětným párům.
Ukázkou aplikace estetické teorie o opakování je sídliště Mojmír v Uherském Hradišti[2] s použitím všech čtyř typových domů, které tvoří kompoziční celek.
V Ostravě Porubě[3] byl použit nový typový dům s označením T15.
Tyto domy používají stejné prefabrikované prvky jako předchozí typy, mohou však být až šestipatrové a jsou vybaveny výtahem. Na patře mají tři třípokojové byty a jeden čtyřpokojový. Také byl zvětšen prostor chodby.
Specifickým typem byl T20, který sloužil pouze jako tzv. svobodárny, na patře bylo vždy větší množství jednopokojových pokojů s vlastním sociálním zázemím a kuchyňkou.
Typizace se nevyhnula ani rodinným domům. První, jak už bylo zmíněno, byly použity při obnově Lidic. Prvním masově vyráběným typem byl T42 z roku 1951[4]. Dispozice přízemí má tři pokoje, patro bylo variabilní. K domu přiléhala malá kolna. Typ T42 se stavěl i jako dvojdomek.
Dalším typem byl T52 určený do větších vesnic. Má jeden mezonetový čtyřpokojový byt a dva dvoupokojové byty (jeden v přízemí, druhý v patře), každý byt má vlastní vchod.
Prvním typem s výraznou modularitou byl T16,[5] jehož autorem je
F. Růžička. Tento typ měl také zvětšený rozpon stěn na 5,4m, což umožnilo velkorysejší vnitřní prostory. T16 byl stavěn ve třech variantách, řadové, koncové a rohové. Řadová má tři třípokojové byty na patře, koncová dva třípokojové a jeden dvoupokojový, rohová jeden třípokojový a dva dvoupokojové. [17, 18]
Typ T16 posloužil jako projekční základ pro první montovaný panelový dům v Praze architekta Miloslava Wimmera dokončený roku 1953.[6] Ten používá montovaný skeletový systém s příčnými nosnými zdmi. Jsou na něm také


[1] Projektoval J. Štursa, V. Slabý, výstavba 1953-1954.
[2] Projektoval J. Čančík, výstavba 1953-1955.
[3] Projektoval J. Kándl, výstavba 1952-1953.
[4] Tento typ se používal většinou na Slovensku. Např. Plavecký Čtvrtok nebo Jistebná.
[5] Základní modularitu už nabízel i T13, ale nevyužívalo se jí.
[6] Praha Ďáblice, U Prefy 771/25. Více in Eva PÝCHOVÁ: První panelový dům v Praze in Průzkumy památek XIII 1/2006, 106-109.
použity nové typy odlehčených stropních panelů.[1] Ve své době nabízel velmi slušný komfort tří třípokojových bytů na patře o výměře 100m2. Obdobné typy se dále stavěly např. v Praze Vršovicích.[19, 20]
Další technickou variantou T16 jsou domy od Karla Janů a J. Petráka v pražských Vršovicích.[2] Ty využívají železobetonového skeletu a vnější cihlové konstrukce.
Experimentální domy od Miloslava Wimmera, Karla Janů a J. Petráka však nesplňovaly požadavky na ekonomickou stavbu, především železobetonový skelet byl příliš drahý a chyběla kapacita a technologie k jeho masové výrobě.[3] Byly proto nahrazeny typy G využívající konstrukce z montovaných panelů.
Bytové typy G vycházely z konstrukce tzv. Morýsových domů ve Zlíně. [4]
Při jejich stavbě se používaly pouze železobetonové panely. Zachovaly se však typické prvky "polosloupů", použitých na jiných Zlínských skeletových budovách. První realizované experimentální domy měly také ozdobnou římsu, která se později neuplatnila.
Prvními užívanými domy typu G byly G40 [21, 22]o rozponu stěn 3,6m, stavba domu probíhala montáží. Největší nevýhodou byly omezené vnitřní prostory dané malým rozponem. Uplatnily se např. v Praze Pankráci.[02]
Novější typ G57 byl technicky shodný s typem G40, měl však větší rozpon 6m, používal se ve více variantách a modulových systémech. Orientace místností je podobná jako u domu T16, na patře jsou tři dvoupokojové byty s plnohodnotnou kuchyní. Většinou nebyl použit výtah, proto se stavěly domy G57 maximálně pětipodlažní.
Je vidět, že vývoj plně prefabrikovaných, z co největších dílů sestavených typových domů probíhal po celá 50. léta. Domy, které odpovídaly očekávání teoretiků byly k výstavbě připraveny až v jejich závěru. Jednalo se o typy
T03 B a především T 08 B, který se ve výstavbě uplatňoval až do poloviny 80. let.
Dalším bodem teorie byla Honzíkova žitelnost, tento nejasně formulovaný požadavek byl aplikován střídavě s menšími či většími úspěchy. Velkým nedostatkem prvních typových projektů, který odstranil až typ T15, byl poddimenzovaný prostor společné chodby a schodiště, dva lidé se vyhýbají jen


[1] Podobné těm, které navrhoval Karel Janů ve své knize Socialistické budování: Oč půjde ve stavebnictví a architektuře. Architektura ČSR, Praha 1946.
[2] Stavba zahájena 1956.
[3] Panely a skelety pro tyto domy se vyráběly vždy na místě stavby.
[4] Projektoval M. Drofa, realizace 1947-1949. Byl použit železobetonový skelet s výplněmi z cihel.
s obtížemi. Dalším prohřeškem proti žitelnosti je pak např. umístění WC ihned za vchodové dveře, což neumožňuje otevření vchodových dveří a dveří od WC najednou, či chce-li někdo jít na WC, musí projít chodbou s botami.
První typy také nesplňovali estetické požadavky, např. požadavek balkonů
či lodžií jako rozpoznávacího prvku bytového domu. Balkony se objevují
až do T16 velmi sporadicky, většinou na Ostravsku. Modifikace typu T16
od architekta Wimmera byla vybavena dvěmi balkony na patře. Panelové typy G40 a G57 nejsou balkony rovněž vybaveny.[1]
Rytmizování fasád se uplatnilo častěji, např. na domech v pražské Solidaritě,[2] kdy je provedeno "polosloupy", tedy konci příčných zdí vystupujícími nad rovinu podélné zdi. Nejedná se však o přiznaný konstrukční prvek používaný typů G.
Poměr zasklených a plných ploch se také harmonizoval až s příchodem typu T16, u typů G je poměr vyvážený pouze z čelní strany budovy.
Malá plocha oken měla také problém splnit hygienické normy na světelnost v bytě, proto byla použita francouzská okna.[3] Aby byly splněny normy i bez nich, byla okna zapuštěna co nejméně pod rovinu venkovního povrchu zdi, což vedlo k nutné absenci jakýchkoli říms, ke štíhlení tloušťky obvodových zdí se začaly používat voštinové cihly.
Fasády nebyly barevně zdobené, místy se objevují ornamentální vzory použité na meziokeních prostorech nejvyšších pater domů.[4] Setkáme se s nimi však pouze u domů T13. [15, 16]
Domy typu G měly být vybaveny ozdobnou římsou nad okapy, která měla mít jednak estetickou funkci, druhak měla také navozovat iluzi sedlové střechy. Byla však použita jen na prvních experimentálních budovách ve Zlíně. [22]
Zcela originální ve svém estetickém pojetí je Wimmerům panelový dům v Praze Ďáblicích. Jeho plánovaný program výzdoby byl však realizován jen částečně.[5] Na celém povrchu fasády byla provedena ornamentální sgrafita, průčelí zakončuje vlnitá římsa.[6] Takto esteticky pojatý dům byl však realizován pouze jeden.
Typizované stavby měly především snížit náklady na stavbu, užívání a opravy. Stalo se tak jen částečně, náklady na stavbu jednoho domu opravdu klesly,


[1] U typu G57 se používaly lodžie od začátku 60. let.
[2] Ulice U Kombinátu.
[3]Např. na sídlišti Ostrava Bělský les u typu T11.
[4] Slovenský Martin či Opava.
[5]Soutěže na výzdobu domu se účastnili Karel Honzík a Václav Havránek, jehož návrh vyhrál.
[6]Dnes je původní fasáda zakryta zateplením.
ovšem ne rapidně a pouze u cihlových domů, realizováním panelových domů se náklady vrátily téměř na stejnou výši, nebyl zvýšen ani komfort, ani náklady na údržbu. I přes to byly plněny plány na množství nových bytů. Mezi lety 1947-1960 bylo postaveno na území ČSR téměř 623 800 nových bytů.[1]
Požadavek na masovou produkci byl tedy splněn, nepřinesl však očekávanou
a požadovanou úsporu nákladů.


ZÁVĚR
Jak je z předchozího textu patrno, byla pozice teorie architektury po roce 1945 velmi silná a měla zásadní vliv na formování budoucího stavebnictví, především v otázkách typizace. Další často pozměňující návrhy teoretiků nebyly později realizovány a to především z ekonomických důvodů. Stavba typizovaných domů nestlačila státní náklady na stavebnictví na takovou míru, jako se očekávalo, i proto se nepokračovalo ve vývoji velkého množství nových typů, v 60. letech je nejčastěji používaným typem panelový dům T 08 B, který byl vymyšlen na konci 50. let a byl na rozdíl od předchozích typů variabilní.
Ve stejné době pomalu dochází k útlumu vlivu architektonické teorie na praktickou architekturu, posledním závanem byl Bruselský sen.


[1]V letech 1947-48 postaveno 28 000 bytů, 1949-53 postaveno 177 000 bytů, 1945-55 postaveno
88 800 bytů, 1956-60 postaveno 330 000 bytů. Data z Jiří VOŽENÍLEK: K otázkám bytové výstavby v Československu in Bydlení v Československu; Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha 1958.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 pasik4a pasik4a | 17. ledna 2010 v 23:28 | Reagovat

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
GOČÁR, Jiří: Od pyramid k panelům. Československý spisovatel 1959
HONZÍK, Karel: Moderní byt. Ladislav Kuncíř, 1929 (datování ing. arch. Kamil Dvořák DrSc.)
HONZÍK, Karel: Architektura jako fyzioplastická tvorba. Separát časopisu Stavba, Praha 1938
HONZÍK, Karel: Úvod do studia psychických funkcí v architektuře. Eduard Grégr a syn, Praha, 1944
HONZÍK, Karel: Za novým životním slohem. Architektura ČSR, Praha 1945
HONZÍK, Karel: Tvorba životního slohu. Nakladatelství V. Petra, Praha 1946
HONZÍK, Karel: Cestou k socialistické architektuře. Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1960
JANŮ, Karel: Socialistické budování: Oč půjde ve stavebnictví a architektuře, Architektura ČSR, Praha 1946
JECH, František: Obytný dům v kooperativní stavbě. Architektura ČSR, Praha 1946
KOL.: Bydlení v Československu. Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha 1958
NOVOTNÝ, Jiří: Nové bydlení v Praze. Orbis 1964, Praha
PECHAR, Josef: Československá architektura. Odeon, Praha 1979
TEIGE, Karel: Nejmenší byt. Václav Petr, Praha 1932
Katalog realizovaných bytových a občanských staveb v ČSR: typové stavby a opakovaná řešení. ročenka 1973, 1974, 1975

2 aeghort aeghort | E-mail | Web | 18. ledna 2010 v 23:05 | Reagovat

Téma mě zas až tolik nezajímá, takže pročtené to nemám, přiznávám. Obálka je ale opravdu skvělá! :)

3 michal michal | Web | 28. února 2010 v 0:29 | Reagovat

To téma mě zajímá (a obálka je skvělá).
Dobře načatý (víš toho teď víc než já, skvělej sběr), ale Závěr až moc rychlej. Proč ?
Ale... četl jsem to s chutí, takhle pohromadě. Dobrý !

4 pasik4a pasik4a | 28. února 2010 v 19:27 | Reagovat

Závěr zbrklej, protože jsem nevěděl, jak z toho, tohle je jen začátek tématu, který chci víc zpracovat, prostě můj rychlý oslí můstek (je v tom cejtit i ta nutnost splnit úkol a napsat "závěr") leč na něj teď nebude asi pů roku čas.

5 michal michal | Web | 28. února 2010 v 22:39 | Reagovat

Ono je to období hodně zajímavý. Jednak tím kličkováním na hraně mezi dobrem a zlem ... a je zajímavý zabývat se takovou tou anonymní kvalitn ukázněnou padesátoletní stavbou. Vzdálený kořeny funkcionalismu, nákročení k sorele, ale ani jedno není dořečený. Mám na mysli zhruba tohle: http://www.facebook.com/konzument?v=app_2309869772&ref=profile#!/photo.php?pid=183304&id=1842226763

A druhak prefab je v architektuře znova populární téma.

Ale to jsou dvě úplně odlišný cesty zkoumání, kam se odpíchnout.

6 michal michal | Web | 28. února 2010 v 22:44 | Reagovat

(to první téma je pro mě nekonečným zdrojem inspirace, viz třeba ty Karlovy Vary)

7 michal ještě do třetice michal ještě do třetice | 28. února 2010 v 22:50 | Reagovat

Nechce se ti to (bez toho závěru) někde publikovat ?

8 M.Báčová M.Báčová | E-mail | 18. června 2010 v 15:25 | Reagovat

Mohl by se mi přihlásit autor práce? Je velice zajímavá.

9 Ceridan Ceridan | E-mail | 25. prosince 2010 v 3:44 | Reagovat

Velmi zajímavé, konečně jsem zjistil nějaké podrobnosti o domě, kde se zajímáme o byt.
Nápaditá práce i vzhledem k tomu, jak málo se vlastně píše o (polo)cihlových domech postavených před panelovým boomem 60. a 70. let.
Pokud z toho někdy vznikne rozsáhlejší práce (bakalářská/diplomová), tak hurá, konečně něco užitečného a ne jen "šuplíkovka".

10 pasik4a pasik4a | 25. prosince 2010 v 17:21 | Reagovat

Děkuji,
bakalářka bude vznikat příští rok, jakým směrem se tato práce rozšíří ještě nevím. Verze 1- rozpracovat a ukázat konkrétní použití prvních typových staveb. Verze 2 - dotáhnout to až do konce paneláků. Verze 2a teoreticky. Verze 2b lokálně, konkrétně Praha.
Uvidíme. Co je jistý je, že bakalářku udělám jako ruční knížku, "náklad" nevím.

11 Ceridan Ceridan | E-mail | 6. března 2011 v 21:16 | Reagovat

Zdravím,
tak asi bych viděl jako zajímavé rozpracovat důkladně předpanelovou výstavbu, o té se dá obecně najít docela dost informací, ale samozřejmě je to na Vás.
Mohl bych se zeptat, odkud máte fotografii experimentálního sídliště v Kobylisích? Snažím se zjistit, jaká tam byla původně okna (jaké barvy rámů).
Díky

12 pasik4a pasik4a | 17. března 2011 v 16:22 | Reagovat

Fotky jsou skenované z uvedených zdrojů, do archivů jsem ještě nešel a pochybuji, že objevím původní barevnost. Myslím ale, že ještě něco by šlo dohledat alespoň co do tvaru oken, na stavebním úřadě.

13 Bára Bára | E-mail | 19. března 2011 v 12:38 | Reagovat

Zdrávím, mám prosbu, nenarazil jsi někde při hledání podkladů na statistiku počtu panelových bytů podle konstrukčních soustav? Hledám to jako podklad pro diplomku a nikde nic. Díky!

14 pasik4a pasik4a | 22. března 2011 v 13:01 | Reagovat

bohužel nenarazil, ono je to dost složitý, protože vyloženě typová výstavba probíhala relativně krátce, pak šlo o různý lokální modifikace a na sídlištích jich bylo použito většinou povícero. (teďka doufám, že jsem se do toho nezamotal)

15 Ceridan Ceridan | E-mail | 23. ledna 2012 v 17:05 | Reagovat

Dobrý den,
můžete doporučit nějakou publikaci zabývající se urbanistickým rozvojem Prahy mezi válkami (respektive mimo jiné). Od pyramid k panelům? V knihovně jich je řada rozpůjčovaná, ať si je zbytečně nerezervuji.
Díky

16 annak annak | E-mail | 19. března 2016 v 12:12 | Reagovat

Práce se mi moc líbí a je opravdu průřezová.
Jen jsem objevila jednu nepřesnost ohledně sídliště Solidarita v Praze. Není pravda, že v něm chyběla občanská vybavenost - naopak! Solidarita byla příkladně promyšlená. Kromě obytných domů měla centrální park, ke kterému z jedné strany přiléhala řada obchodů (samoobsluha, masna, zelenina, cukrárna, drogérie, papírnictví, čistírna, opravy obuvi...). Na druhé straně parku byl umístěn "kulturní dům", kde byl divadelní sál (později Divadlo Solidarita, kde svého času hrálo i Divadlo J. Cimrmana), ve stejné budově je i restaurace. V rámci výstavby sídliště se stavěla rovnou škola i školka. Vždy několik domů mělo společnou prádelnu, sušárnu a mandl v samostatně stojícím objektu.
Sídliště Solidarita mělo infrastrukturu příkladně vychytanou!

17 soft soft | E-mail | Web | 21. února 2017 v 12:49 | Reagovat

Hello!

18 Cialiseliff Cialiseliff | E-mail | Web | Sobota v 4:31 | Reagovat

if u take 2 cialis pills

      <a href=http://cialisgenericnrx.com/>cialis pills</a>

    <a href="http://cialisgenericnrx.com/">cheap cialis</a>

    vendita di pillole di cialis

19 Cialiseliff Cialiseliff | E-mail | Web | Neděle v 15:43 | Reagovat

cialis 20 mg cheap see

      <a href=http://cialisforsalenrx.com/>generic cialis</a>

    <a href="http://cialisforsalenrx.com/">cialis generic</a>

    commande cialis france

20 Cialiseliff Cialiseliff | E-mail | Web | Úterý v 23:20 | Reagovat

cialis uk chemist

      <a href=http://genericialis10mg.com/>buy generic cialis</a>

    <a href="http://genericialis10mg.com/">generic cialis online</a>

    only for you buy cialis pill

21 Viageliff Viageliff | E-mail | Web | Včera v 14:44 | Reagovat

site pour acheter du viagra

      <a href=http://buyviagraonlinezrx.com/>viagra coupon</a>

    <a href="http://buyviagraonlinezrx.com/">viagra pills</a>

    viagra congestione nasale

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama